Největší zábava je v dodávce, říká Filip z kapely Seven

Už při koncertu bylo vidět, že Filip je plný energie a náš společný rozhovor začal slovy: „Já bych chtěl pozdravit maminku a tatínka a všechny U Vlčáka a U Samce.“

Jak vůbec vznikla kapela Seven?
Skupina vznikla seskupením nejlepších muzikantů z Mladé Boleslavi a blízkého okolí. Prostě jsme si řekli, že když se dáme dohromady, tak nás to bude bavit. Jsme kamarádi, které to baví v jedné dodávce.

Jak bys popsal váš styl?
Agrorock. Ne, vážně. Je to melodický punk pro holčičky.

Monika Agrebi s kapelou Seven

Vaším dnešním hostem byla Monika Agrebi.
Ano, hráli jsme spolu pár koncertů po republice, při kampani pro sportovce. Monika totiž napsala a nazpívala duet pro ně. A naší kapelu s vybrala jako support pro koncerty na Mladoboleslavsku. A jak jsme jezdili ty dlouhé štace, tak jsme poslouchali muziku a přišli jsme na to, že máme stejný vkus. Tak jsme si řekli, že to dáme dohormady na festivalech a že my pomůžeme jí jako support, aby nemusela shánět kapelu. A my si jí naopak bereme jako hosta na naše koncerty.

Jak jste se dostali k předskakování Smokie?
Bylo to super a hlavně velkou náhodou. Nášeho manažera Jana Šťastného oslovil managemenet Smokie. Náhodou asi slyšeli naše písničky a my jsme to samozřejmě přijali. A z toho rozčarování jsme byli hned vyvedeni. Když jsme přijeli do Kongresového centra v Praze, tak na naší šatně byla cedulka a na ní napsáno: Milan Šubr, ale já jsem Filip, takže to nás naštvalo.

Máte s kapelou nějaký velký úspěch na festivalové scéně?
Tak pro nás bylo rozhodně nejvíc Rock for people, fantastická organizace. Už pár let bojujeme o to, zahrát si na Benátské noci, což je naše domovina. Pořád se nám to nepovedlo a pořád doufáme, že se nám to povede.

Máš nějaké vzpomínky kuriózní s kapelou?
Jéje, stačí si vlést k nám do dodávky a jet s námi domů. Stává se strašně moc věcí, například na benzínkách. Dělali jsme soutěže, co benzínka, to jedno pivo. Návrat ke zkušebně si už nikdo z nás nepamatuje, protože těch benzínek bylo z Brna strašně moc. Jednou jsme zapomněli bubeníka na benzínce. To nebyla moc kuriozita, protože ho to dost naštvalo. To byl spíš průser. A pak takové klasiky. Jedeš dvě stě kilometrů a přijdeš na to, že si nechal ve zkušebně dvě kytary z deseti. Pořád se něco děje.

Když bys viděl line up tohodle festivalu. Našel by sis nějakého favorita?
Strašně se těším na Annu K., protože můj velkej idol je Tomáš Vartecký, tak doufám, že dnes přijede. Jestli ne budu hodně naštvaný.

Jezdil si jako dítě na letní tábory, a pokud ano, vzpomeneš si na něco zajímavého?

Jako dítě ne, protože jsem byl strašně úzkostlivý a stýskalo se mi, takže z každého tábora mě naši vezli druhý den domů. Ale jezdil jsem jako vedoucí, byl jsem velmi oblíbený. Říkali mi Chlupatý medvěd, než mi skončila podmínka, tak jsem jezdil na tábor moc rád. Zeptej se mého prokurátora, ne, kecám. Na táborech je sranda, vždycky.

Jak se ti tady hrálo?
Fantasticky, organizace jednička podtržená, zvuk a světla bomba, nevycházím z údivu. Jeli jsme na festival, o kterém jsme nic nevěděli. Těšili jsme se, protože je to pro nás nový region, často sem nejezdíme. Takže jsme nevěděli, do čeho jedeme. Hrozně nás nadchlo, že lidi ačkoliv nemůžou naše písničky znát z rádií, tak reagovali skvěle.

Jak vznikl název Seven?
Původně nás bylo sedm v kapele, ale teď jsme v šesti. Nechali jsme název, protože lidi už nás tak znají. A to logo se sedmičkou je moc pěkné.

A jak se ti líbí tady na Vysočině?
Máte tu skvělé brambory, těm se tady daří. Máte tady možná budoucího prezindeta, pana Zemana. Tomu se tady taky daří. A jak jsem říkal, všechno dělají lidi. Atmosféru dělají lidi. Festival byl super. Hlavně že vyšlo počasí. Hodně jsem se Vysočiny bál z tohoto hlediska. Slyšel jsem, že je tady proměnlivo, ale nakonec to vyšlo.

Kdo píše texty a hudbu?
Já a Tomáš Kergl. Bál jsem se toho, jak to bude fugovat, ale nakonec fajn. Tom má chraplavý hlas, má to větší grády. Já jsem spíš na tu pop, dohromady to zatím funguje.

Spolupracujete jenom s Monikou Agrebi, nebo i s jinými zpěvačkami?
Když se podíváš na Moniku, tak si myslím, že je to až až. To je kus ženský a další bychom asi nesnesli. My jsme se moc báli spolupracovat se ženskou, protože to nikdy nedělá dobrotu, ale Monika je chlap. Je to super člověk na dlouhé štace do dodávky.

Jak Vás napadlo do repertoáru zařadit písničku od Guano Apes Lords of the boards? Ta zazněla i dnes tady.
Ono to je Monikou. Má ten chraplák a má ten hlas. Protože jedeme na vlastní pecky, tak jsme si řekli, že zařadíme právě nějakou známou pecku. Je to moje oblíbená kapela a k tomu ještě jezdím na prkně.

Při koncertě máš hodně energie. Je to u tebe normální?
Ono je to lidmi, jakmile cítím energii z lidí, tak se neudržím a snažím se jim tu energii vrátit. Když jsou lidi mrtví, jak my říkáme olejomalba, tak to nejde. Ale když jsem viděl ty malé holčičky pod podiem, jak křičí, tak jsem se neudržel. A k tomu jsem si koupil novou vysílačku, tak jsem jí chtěl vyzkoušet, kam až dosáhne. Jak dlouhý mám kabel, když ta chemie funguje, tak to jde samo.

Jaké máte plány do budoucna?
Tak v první řadě deska. Jsme ve fázi míchání a mastrování ve studiu. Bude na ní patnáct nových písniček. Chtěli bychom přijít v něčím novým tady v Čechách. A tak místo CD vydáme USB flashky. Stříbrné, krásné s logem Seven. Na to se moc těšíme, takže ne nová deska ale flashka.

Autor: Michaela Poláková