Písnička: Co neprojde mým srdcem, tomu neuvěřím

Hudbu skládá celý život, v šuplíku má schovaných na stovku písniček. Přesto na zmíněném festivalu pokřtila teprve svoje první album. Jmenuje se Strom života a je na něm deset skladeb i s mluveným slovem.
„Popisuji všechny energie. Nejen ty pozitivní nás posouvají. Při svém neustálém učení se jsem přišla na to, jak nejopatrněji pracovat s lidskou duší. Vnímám její vibrace a podle toho skládám její hudbu - jak zní lidská duše. Kolikrát se mi stalo, že jsem při tom byla hodně dojatá,“ svěřuje se charismatická Písnička.
Její písně zachycují i ty temnější stránky života, nejsou jen o meditacích. „Inspirace většinou přichází v autě, když řídím a nepřemýšlím. Mozek je vypnutý a v tu chvíli mi do hlavy chodí slova,“ říká. S melodii na rtech se často budí už ráno. „Zazpívám první tóny a neřeším, jestli jsou falešné, nebo jestli ladí. Ony se časem zopakují a tehdy vím, že je to správná informace. Že to je ono,“ vypráví a usmívá se.
Písnička žije lidmi. Komunikuje s nimi a pomáhá jim zdokonalit se po duchovní stránce. Vše si však musí prožít naplno. „Jsem tak trochu duchovní pragmatik. Nevěřím tomu, co neprojde mým srdcem. Je to o víře. Lidé se musejí dostat až na dno, aby obrátili hlavu k nebi,“ podotýká. Zdůrazňuje, že každý by se měl dotknout toho, co ho straší, jen tehdy se může posunout dál.
Je přesvědčená, že život je úzce propojený s přírodou. Tam je potřeba hledat odpovědi. „Povím vám jeden příběh. Přišla za mnou žena, která dlouho nemohla mít děti. Ptám se jí: a jaké máte na zahradě stromy? Odpověděla, že okrasné. Já na to: a proč tam nemáte stromy, které plodí? Když si člověk začne všímat, co má kolem sebe, najednou mu to všechno dojde,“ tvrdí.

Písničku na duchovní cestu přivedl paradoxně její egoismus. „Byla jsem povýšená, nezajímala se o druhé, byla pořád nespokojená se svou prací. Jednou jsem dostala nabídku od kamaráda pracovat v trafice. Při své nabubřelosti jsem povýšeně řekla, že si takovou podřadnou práci nedovedu představit," vzpomíná s úsměvem. Vysmála se mu. Ale pak si řekla, že to zkusí.
„Nakonec jsem tam zůstala šest a půl roku a byla to jedna z nejhezčích zkušeností,“ přiznává. Právě tam se začala více potkávat s lidmi, mluvit s nimi, poslouchat jejich příběhy. Na ten opravdový zlom v jejím životě si však musela ještě chvíli počkat. „Jednou přišel bezdomovec. Začal mi vyprávět o svém životě a jeho postoji. Řekl mi tolik moudrého a tolik nádherných slov, že jsem pochopila, že člověk není tím, čím je, ale kdo je. Že k životu stačí jen se dívat do svého srdce, aby pochopil ty druhé, naučit se mít rád sebe i se všemi nedostatky, aby potom mohl miloval druhé s jejich chybami,“ popisuje.
Písnička žije v Praze, své první cédéčko se ale rozhodla pokřtít právě na festivalu Esoterická Chotěboř. Za kmotry si vybrala rodinného přítele Jana Reda Shirta a kamarádku Anie, kterou diváci znají z pořadu Ezo TV jako kartářku Anie.
„Moc bych si přála, aby se deska dostala k co nejvíce lidem,“ přidala na závěr blahopřání Anie. „Je v něm Boží láska, myslím si, že nebude člověk, kterého by se nedotklo. Věřím, že se ve správný čas album dostane do rukou toho, kdo hledá odpovědi.“
Jan Red Shirt ocenil hudbu i mluvené slovo. „Barva hlasu je nádherná, stejně jako ty texty. Doufám, že časem budou následovat další a další cédéčka. Přál bych si, aby oslovilo co nejvíce lidí, aby si našli trochu času a nad vším se zamysleli,“ dodal.

Foto: Miloš Novák

Autor: Erika Nováková