Proč se bojíme běženců? Nepamatujeme si, že jsme také byli uprchlíci

Je to historie, která se odehrává před 30 lety v Polsku a Švédsku. Dva bratři, Jedrek a Grzeš, žijí s rodiči v chudobě komunistického Polska. Utíkají do Švédska. Zde je čeká nátlak a výhrůžky ze strany polského diplomata, který chlapce přemlouvá k návratu do vlasti. Pomůže jim novinářka, pocházející rovněž z Polska. Nakonec se bratrům podaří zatelefonovat otci. Ten jim řekne, aby se do Polska nevraceli. Na základě toho se v roce 1989 objevil film Tři sta mil do nebe, který jasně ukazuje boj útěku do lepšího světa.

Amnézie?

Už si nepamatujeme, jak jsme emigrovali do zahraničí. Češi, Poláci a Slováci během komunismu utíkali na západ kvůli svobodě a lepším životním podmínkám. Dnes jsou důvody stejné, jenom běženci mají jinou národnost. Kolik nás uteklo?
Pokud jde o Polsko, uteklo v letech 1956-1989 asi 970 tisíc obyvatel. Za celé období 1948-1989 odešlo z Československa proti vůli režimu asi 200 000 občanů. Západ mohl říci „Musíte jet zpátky.” To neřekl, ale museli jsme respektovat jeho pravidla.

Česko v hysterii, Polsko klidnější

Zajímavé je, že v českých médiích slyšíme o uprchlících každý den, v diskuzích se množí negativní reakce. Je to pro mě těžko pochopitelné, protože podle mého názoru je Česko celkově tolerantnější zemí než Polsko. Týká se to například postojů Čechů vůči homosexuálům. Zjistil jsem, že to není tolerance, ale spíš liberalismus. Hlavně z toho důvodu, že náboženství nemá v životě Čechů takovou úlohou jako v Polsku.

Hysterie kolem uprchlíků ovlivnila média a lidi. Objevují se názory extrémistů, že uprchlíci budou vraždit a znásilňovat. Lidé tomu věří a pak cítí odpor. Důkazem na to jsou demonstrace, kde spousta lidí ukazuje svoji nenávist. V Polsku, které je více konzervativní, to není hlavní zpráva dne. Samozřejmě, Poláci mají také strach, ale není u nich patrná taková nenávist a hysterie. Jsou skupiny, které ukazují větší odpor a dělají malé demonstrace, ale pořadateli jsou především nacionalisté. Obecně téma uprchlíků není moc medializované. Největší problém Poláci vidí v penězích, někteří říkají, že náklady jsou příliš velké./

Respektovaní a tolerance

Uprchlíci se samozřejmě musí přizpůsobit naší realitě. Může to být těžké hlavně pro ty, kteří pocházejí z úplně jiné kultury, jako syrští obyvatelé. Co znamená přizpůsobit se? Neznamená to nechat svoji kulturu, náboženství nebo tradice. Jde o vzájemné respektovaní.

Doufám, že si vzpomeneme na naše zkušenosti a budeme víc tolerantní. Zároveň doufám, že běženci budou respektovat naši kulturu.

Ilustrační fotografie: www.alekinoplus.pl

Autor: Damian Teichert