Redaktor v cíli obřího slalomu: Jsem rád, že jsem dole!

„Jeďte na plno, nešetřete se,“ volá před startem na své svěřence závodící trenér David Myslivec, který je dnes i ředitelem celého závodu. Ptám se, jak mám jet já. „Naplno, na krev,“ odpovídá zkušený trenér. Možná i ta krev přijde, říkám si a pomalu se začínám zahřívat.

„Sto sedmnáct na start,“ volá startér. Pomalu se chystám a je mi špatně. Trať je zledovatělá, a poté, co jsem si ji obhlédl, jsem zjistil, že se svými hranami nemám šanci zatočit.

Trať obřího slalomu na Šacberku.

Přede mnou jede David Myslivec, zkušený závodník, a jak se později ukáže, i vítěz dnešního závodu. S brilantním časem 19.49 se řadí do čela startovního pole a mně se začínají třást nohy. Hlavně dojet dolů, při nejhorším spadnout alespoň za půlkou, a když se bude dařit, stlačit čas pod půl minuty.

„Tři, dva, jedna, start!“ Vyrážím na trať a řítím se k první brance. Sjezdovka je samý led, a tak si do branek najíždím pomaleji a snažím se jezdit tam, kde to neklouže. Jedu na jistotu a pomalu se blížím k cíli.

Výsledková listina

Projedu cílem a padá mi ze srdce první kámen. Dojel jsem. „Jak se vám jelo,“ ptají se hned v cíli. Odpovídám, že jsem rád dole a ptám se na čas. „Dvacet devět šedesát devět,“ odpovídá rozhodčí a mně ze srdce padá kámen druhý. Dojel jsem a ještě pod svůj stanovený limit!

Přichází i třetí kámen - nejsem poslední! Na výsledkové listině v kategorii mužů mi s časem 29.69 patří předposlední, šestnácté místo.

Unavený a hladový se vracím domů a začínají mě bolet nohy. Obdivuji závodníky, jejich rodiče i trenéry, kteří téměř každý víkend jezdí na krev a zajíždějí časy, o kterých si radši nechám jen zdát.

Autor: Ondřej Rázl