Ronovec – zapomenutý hrad, který patřil i králi

Erby ve zdi hradu, foto: archiv Klubu českých turistů Havlíčkův Brod

Hrad Ronovec a jeho okolí zažilo během bezmála osmisetleté historie éry slávy a rozkvětu, bídy a zatracení, ale i řadu tajemných období a dodnes zcela nevyjasněných událostí. Do současnosti se z hradu dochovala část středového hradního paláce, jakož i části hradeb a věže. Ronovec se nachází v pomyslném trojúhelníku mezi Břevnicí, Kojetínem a Dolní Krupou a je volně přístupný. Pro jeho návštěvu je nejvhodnější využít žlutou turistickou značku, která propojuje Havlčkův Brod a Rozsochatec. V bezprostřední blízkosti hradu se také nachází jeden z největších smrků v Kraji Vysočina. Dosahuje výšky 43 metrů a jeho stáří se odhaduje na 150 let.

Slavná éra zakladatele hradu

Foto: archiv Klubu českých turistů Havlíčkův Brod

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1261, kdy byl založen Smilem z Lichtenburka, nejvyšším českým purkrabím a zakladatelem (Havlíčkova) Brodu na křižovatce Haberské stezky s řekou Sázavou. Éra prvního ronoveckého rodu končí roku 1345, kdy je hrad postoupen českému králi Janu Lucemburskému, který jej však kvůli vážným zdravotním potížím v posledních měsících svého života pravděpodobně nikdy nenavštívil.

V majetku Koruny české Ronovec zůstal pouze několik měsíců, protože ještě v průběhu roku 1345 se ocitá v rukou Pánů z Lipé, šlechtického rodu spřízěného s Lichtenburky. Za jejich éry se také Ronovci dostalo největší moci. Při dalším prodeji hradu v roce 1362 mu totiž bylo prokazatelně podřízeno hned osm okolních vsí.

Vzestup následoval prudký a bolestivý pád

Pamětní deska Josefu Čapkovi, foto: archiv Klubu českých turistů Havlíčkův Brod

V následujících téměř sto letech se informace o ronoveckých událostech často vzájemně vyvracejí nebo chybějí úplně. Je sice pravděpodobné, že v tomto období už význam hradu výrazně upadal, proč k domu však došlo, nelze s jistotou tvrdit. Bez nejmenších pochyb lze doložit teprve to, že roku 1424 hrad dobyli a vážně poškodili husité. V následujících letech už Ronovec nejspíše zůstává neobydlen.

Přestože období největší slávy hradu bylo už definitivně zapomenuto, vystřídali se na něm v úvodu šestnáctého století ještě čtyři majitelé, kteří už ale místo něj budovali náhradní tvrz v Dolní Krupé. Posledními doloženými majiteli hradu jsou Páni z Lipé, kteří jej však používali už pouze jako statek. Ronovec definitivně opouštějí v roce 1533 a o dalších jedenáct let později už je hrad popisován jako pustý.

Tajemná éra hledačů pokladů

V osmnáctém století se po širém okolí rozšířila dodnes nepotvrzená fáma o tom, že zbytky Ronovce ukrývají jakýsi tajemný poklad.

Zbytky hradebních zdí, foto: Lenka Hyršová

Některé zdroje uvádějí, že poklad byl nakonec nalezen. Správce Ronovce jej však nálezcům údajně sebral, odnesl si ho domů, kde ale byl druhého dne nalezen mrtev a poklad se ztratil neznámo kam. Jelikož ale ani o nálezcích ani o onom správci neexistují prakticky žádné relevantní informace a historka mezi lidmi koluje v mnoha více či méně obměněných verzích, převládá mezi historiky názor, že se jedná o pouhou více či méně smyšlenou pověst.

V letech 1957-1960 proběhl v okolí hradu průzkum, který však nikdy nebyl dokončen. O dalších dvacet let později bylo zdivo dochovaných budov zakonzervováno a na konci osmdesátých let byla do hradního paláce umístěna pamětní deska Josefa Čapka, znalce provádějícího zdejší výzkum.

Úvodní foto: Lenka Hyršová

Autor: Jiří Svatoš