S Pelhřimovem a Křemešníkem spojil svůj život F. B. Vaněk

Zakladatel Chrámového družstva v Pelhřimově, homiletik, spisovatel, kněz, prelát František Bernard Vaněk se narodil v rolnické rodině ve Stádleci u Tábora 15. července 1872. V roce 1896 byl v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. V letech 1897–1902 působil jako kaplan v Pelhřimově a poté se na vlastní žádost dostává na Křemešník. Zůstal zde pět let, načež byl jmenován děkanem v Pelhřimově. Jako více než sedmdesátiletý byl pro svá vlastenecká kázání Němci zatčen a deportován do Dachau, kde 1. dubna 1943 podlehl zápalu plic.

Za první světové války napsal Vaněk pro potěchu národa půvabnou idylu odehrávající se na Křemešníku - Na krásné samotě s autentickým dějem a osobami. Mezi čtenáři je oblíbená i jeho kniha Na srdci, kněžím po více než čtyřicet let pomáhal homiletický časopis Kazatelna, který Vaněk redigoval. Až po jeho smrti vyšly paměti Vlaštovky se vracejí.
Oblíbeného kněze navštěvovali v Pelhřimově vzácní hosté. Do chaloupky, postavené jeho nákladem v děkanské zahradě v roce 1934, zavítal Otokar Březina, Jakub Deml, J. Š. Baar, František Bílek, J. B. Foerster, Viktor Foerster a jiní. Dnes je v domku Vaňkova pamětní síň.
Petr Bezruč o Vaňkovi napsal: „Šlechetný muž to byl, co Křemešník posvětil a kalich hořký do dna pil po vzoru Nazaretského. Kdykoli jeho knížky čteš, budiž to v zimní teskné době, v nich vrátí se ten bílý kněz jak vlaštovička jarní k tobě.“
Obdobně záslužným činem jako sborník Na paměť Františka B. Vaňka, který vyšel v roce 1947, bylo před dvaceti lety odhalení jeho pomníku v bývalé děkanské zahradě, který pořídilo město Pelhřimov jako výraz poděkování za všechna dobrodiní, jež pro lid zdejšího kraje vlastenecký kněz a spisovatel vykonal.

Úvodní foto: Pomník postavený městem Pelhřimov v bývalé děkanské zahradě

Autor: Pavel Kryštof Novák