Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Středa 21. srpna 1968 patří k nejvýznamnějším událostem minulého století.
Mají obyvatelé Havlíčkova Brodu povědomí o tomto datu? Pamětníci ano, znalosti mladší generace už tak uspokojivé nejsou.
Ankety, která se konala v podvečer 46. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa, se zúčastnily téměř tři desítky náhodných respondentů. Každý z nich reagoval na otázku, jestli ví, jaká významná událost se stala 21. srpna 1968. Pouze 17 z 28 oslovených občanů, tedy necelých 61 procent, odpovědělo správně.
Vzpomínky pamětníků
Výpovědi lidí, kteří začátek okupace zažili na vlastní kůži, jsou důkazem, že 21. srpen '68 byl opravdu zlomovým okamžikem naší historie. „To víte, že vím, co se stalo. Rusáci sem vtrhli,“ odpověděla sedmdesátiletá důchodkyně z Havlíčkova Brodu. K ní se přidává také o dva roky starší Jiří Novák: „Samozřejmě, že vím, co se událo. Ještě abych to nevěděl, když jsem to zažil. Viděl jsem, jak přijíždějí tanky. Vtrhla nám sem pomoc našich přátel z Ruska. To se zeptejte spíš těch mladších, jestli ONI něco vědí.“
Vědomosti dnešních třicátníků a čtyřicátníků tak slavné nejsou. „No, vím a nevím. Spíš nevím, historie mě moc neláká,“ vysvětluje čtyřicetiletý dělník. Přesto v této věkové skupině většina dotázaných ponětí měla. „Došlo k vpádu Rusů. Vojsk Varšavské smlouvy,“ upřesňuje dvaatřicetiletý řidič.
„Invaze v srpnu '68? Ne, to mi nic neříká.“
Nejhůře z celého výzkumu vyšli studenti středních škol, pro které jsou české dějiny jednou velkou neznámou. Odpovědi dvou šestnáctiletých gymnazistek by se daly shrnout do jediného slova: „Nevím.“ Paradoxem je, že před dvěma lety se o sovětské okupaci učily v hodinách dějepisu. „Stalo se něco významného? Nebyl to začátek komunismu?“ pokoušeli se uhodnout čerství maturanti. Jenom jediný z oslovených studentů věděl, co se tehdy stalo. „Došlo ke invazi vojsk Varšavské smlouvy. Kdo by to nevěděl? Vždyť film Pelíšky viděl snad každý,“ podivoval se nad neznalostí svých vrstevníků.
Vypadá to, že od učitelů si děti příliš poznatků neodnáší. Přesto netřeba lámat hůl. Větší účinek totiž může mít výchova rodičů, jak potvrzuje příklad desetileté školačky. „Tatínek mi o tom vyprávěl. Přijely sem tanky a zakazovaly lidem svobodu a dělat věci, které mají rádi,“ vysvětlovala s obrovským zanícením. „Lidé se potom měli moc špatně,“ dodala.
Autor: Pavla Slezáková