Sto třicet let od narození indologa Vincence Lesného

Lesný žil v letech 1882–1953. Byl prvním Evropanem, který přeložil básně nositele Nobelovy ceny Rabíndranátha Thákura přímo z bengálského originálu do češtiny. Ovládal sanskrt, páli a hindštinu a překládal z nich do češtiny.
Akademik, indolog, ředitel Orientálního ústavu, jeden z prvních členů Československé akademie věd, profesor Karlovy univerzity v Praze, děkan Palackého univerzity v Olomouci, tím vším byl Vincenc Lesný. Jeho sté jubileum nedožitých narozenin bylo v roce 1982 zařazeno mezi světová kulturní výročí UNESCO.
Vincenc Lesný se narodil 5. dubna 1882 v budově dnešního Obecního úřadu v Komárovicích. Rodný dům je označen pamětní deskou s jeho podobiznou. Nachází se zde pamětní síň Vincence Lesného, v níž jsou vystaveny některé z jeho publikací a různé dokumenty z jeho návštěv Indie. Jako cestovatel znalý světa se vždy pokorně a rád vracel do svého domova – na Moravskobudějovicko a Jemnicko, kde měl příbuzné. Moravské Budějovice ho jmenovaly svým čestným občanem.
Lesný jako první vědec obrátil svou pozornost od staré Indie k Indii současné. Podstatným způsobem přispěl též k rozvoji vztahů mezi tehdejším Československem a Indií. Lesný byl autorem celé řady knih: Dnešní Indie, Duch Indie, Indie a Indové: Pouť staletími, Básnický zápas Otokara Březiny. S básníkem si nejen dopisoval, ale také se zabýval vlivem indické filosofie na jeho dílo.
Málo známá je skutečnost, že jedním ze sedmi řečníků nad rakví Karla Čapka byl i Vincenc Lesný.

Autor: Pavel Kryštof Novák