Svatý Václav - neodmyslitelný strážce české země

Český kníže, světec, ochránce, národní hrdina. Je mnoho přízvisek, kterými můžeme patrona naší země častovat. Svatý Václav je nezapomenutelnou součástí historie i současnosti českého národa. Jeho socha vévodí bývalému Koňskému trhu, dnešnímu Václavskému náměstí v Praze a můžeme si o něm přečíst nespočet literárních děl.

Svatý Václav přišel na svět roku 907 nebo 908 jako prvorozené dítě českého knížete Vratislava I. a jeho manželky Drahomíry, dcery pohanského knížete ze Stodor. Kromě Václava měli Vratislav s Drahomírou ještě syny Boleslava a Spytihněva a čtyři dcery, z nichž je známá pouze Přibyslava, vdaná za vévodu Charvatů, kteří sídlili v severovýchodní části Čech.

Na výchově u babičky

Malého Václava učila jeho babička Ludmila, věrná křesťanka. Na trůn nastoupil mezi lety 922 a 925. Během své vlády založil kostel na Pražském hradě, zasvěcený tou dobou patronu saského národa svatému Vítu. Proslul jako svatý kníže. „Žil kdys český kníže jménem Václav, který byl úkladně zavražděn svým bratrem. Událost, která dala Čechům patrona a ochránce. Zemřel kníže, zrodil se světec…“ píší ve své knize o svatém Václavovi Pavla Obrazová a Jan Vlk.

Václav byl zabit bratrem Boleslavem a jeho společníky 28. září roku 929 nebo 935 ve Staré Boleslavi. Státní svátek tedy slavíme v den smrti tohoto slavného českého panovníka a předního národního světce.

Spí s blanickými rytíři

Kult svatého Václava se zrodil v dobách, kdy česká země procházela těžkými zkouškami. Stal se tím, ke komu se lidé s prosbami o pomoc, a také ochráncem českého vojska. Bojovníci věřili, že Václavovo kopí nesené před armádou zajistí vítězství. Obraz svatého Václava zdobil pečeti králů, kapitol či Karlovy univerzity, i české mince měly vyrytu jeho podobu. V nelehkých dobách se lidé k němu modlili pomocí písně Svatý, Václave, jeho kult byl pro český národ útěchou a posilou. Nejinak je tomu dnes. Snad každý zná pověst o blanických rytířích, kteří právě spolu se svatým Václavem čekají, až bude české zemi nejhůře, a potom ji zachrání.

Velký význam svatováclavské tradici přikládal i historik Josef Pekař, který se o ní vyjádřil takto:
„Jsou národové v Evropě, kteří mají od dob středověkých světce podobného významu a kultu, jako my ve sv. Václavovi. Ale není, tuším, národa, jehož úcta by takovou měrou soustředila se k jediné postavě, takovou měrou plnila po všecky věky veškerenstvo národní společnosti, která by měla tak slavné středisko kultu, jako je hrad pražský s katedrálou sv. Víta a kaplí svatováclavskou nad hrobem světcovým ve víc než tisícileté metropoli země. A jistě není národa, který by se mohl pochlubiti tak starobylou a tak slavnou hymnou národní, jako je chorál svatováclavský, písní starou víc než šest století, jež nese se k nám z hlubin minulosti, nasycena modlitbami věků, vždy znovu a znovu spojujíc v jedné probě a jedné myšlence nové pokolení národní s generacemi předků, s tou daleko větší a početnější obcí kmenovou, jenž žije jen ve vzpomínce a pamětí.“

Autor: Lucie Pátková