Týdenní Fantazie v Třebíčském centru

V pondělí ráno se v centru sešla skupinka 25 dětí, které se z větší části neznaly. Aby jim spolu bylo po celý týden dobře, zahrály si pár veselých seznamovacích her a po svačině se vypravily na Hrádek, kde ve hraní pokračovaly. Věnovaly se mrštnosti, rychlosti, koordinaci i postřehu. Po obědě jsme se učily “týdenní táborovou píseň“, která je z jedné části daná a druhou si postupně skládaly samy různými gesty a posunky. V příjemné a veselé náladě se přesunuly do atelieru, kde je čekalo kašírování PET láhve s přilepenou polystyrenovou koulí.

Druhý den ráno si nedočkavé děti řekly o práci v atelieru. Vybarvovaly z kartonu vyřezaný název družiny, se kterým se později na památku vyfotily.
Dopoledne je čekal ve svém atelieru v Židovském městě kreslíř, malíř a sochař Boris Kjulleněn se synem Borisem Kjulleněnem, fotografem. Seznámili je se svými díly z dřevořezby, smaltů, malbou i fotografií, ale co bylo nezapomenutelným zážitkem? Když Boris Kjulleněn st. dal dětem výkres a tužku, ať jeden po druhém spontánně kreslí, co cítí. Nakonec obrázek dokreslil sám výtvarník, pod jehož tužkou vznikalo hnízdo s ptáčkem. Děti užasle koukaly, jak pěkný obrázek společně nakreslily a všichni se na něj podepsali.Cestou do centra prošly Židovské město a doplňovaly kvíz, díky kterému lépe poznaly tuto část Třebíče.
Odpoledne patřilo opět tvoření. Kašírovanému výrobku přibyla ouška a hned bylo poznat, že to budou kočičky, které musely ještě dolepit papírovými ubrousky. Než zaschly, každý si nazdobil svoji lžičku Fimo hmotou. „Škoda, že nám jen jednu,“ ozývalo se od stolečků. Děvčata končila den proplétáním svých těl při hře Twistr a chlapci při fotbalu na zahradě.
Středa ráno - to už se každý těšil na výpravu do Ptáčovského žlebu a na šipkovanou, kterou cestou hrály a plnily zábavné úkoly. Cílem byla zahrada, na které děti objevovaly nejrůznější zákoutí. Nejvíce se jim líbilo u oveček. Najednou byly děti svolané k nalezené mapě zahrady, na níž byl vyznačen poklad.
To bylo vzrušení a běhání, kdo jej dříve najde. A našel se. V koruně stromu. Poklad skrýval dózy s těstem a dopisem, jak si dále počínat. Na opékací klacíky obalené alobalem namotávaly těsto a opékaly ho. Celé voňavé od ohně se vracely do centra a po krátkém odpočinku barvily nakašírované kočičky a motýlky z gázy. Těm bylo třeba ještě navléct na tykadla korálky a bylo hotovo.
Ve čtvrtek jely děti do Jaroměřic nad Rokytnou do zámecké zahrady. Po starém mostě se dostaly do zadní zahrady, plné krásných statných stromů, kde si zahrály nejrůznější hry a schovávačky. Po návratu z výletu bylo připravené další tvoření - voňavá domácí mýdla, různých barev a tvarů podle forem. Od zvířátek, broučků až po autíčka. Nechyběla naše táborová píseň, kterou si všichni zpívali i při odchodu domů.
A už tu byl pátek. Hned po ránu se pustily děti do práce. Dokončit kočičky, domácí mýdla vyklopit z formy a zabalit do pytlíčku. Na terase bylo připraveno poslední tvoření. Kouzlení s papírem, který byl potřený roztokem. Na tuto stranu papíru děti pokládaly různé listy, šišky nebo květiny a nechaly vše na slunci reagovat. Po chvíli bylo vidět, jak papír tmavne a tam, kde ležely předměty, byla světlá místa. Stačilo výkres namočit do vody a stínování bylo ještě intenzívnější. Tato technika hodně připomínala, jak se dříve vyvolávaly fotografie. Po obědě si rozdaly výrobky z celého týdne, zazpívaly oblíbenou písničku, všechny děti dostaly společnou fotku na památku a pomalu se loučily. „Ne, já ještě nechci domů,“ doprovázelo loučení a objímání.

Autor: Věra Hlůšková