Věk nehraje v dobrovolnictví žádnou roli

S úsměvem poznamenává, že je nikdo netluče, zacházejí s nimi slušně a z domova by už nešel. Těší se na dnešní oběd, sladké buchty a zdá se velmi spokojený.
Ze společného vyprávění je jasné, že pan Rasocha po celý život tvrdě pracoval, proto snad stále ta dobrá fyzička! Rodák z Kojetína popisuje roky strávené prací na dřevařských závodech či na traktorce. Z manželství se těší čtyřmi dětmi, dvěma holkami a dvěma kluky, kteří podle slov Ladislava Rasochy chodí často na návštěvu. Na otázku, co na jeho dobrovolnické aktivity říká jeho rodina, jen pokrčí rameny: „Nemluvíme o tom, jsou na to zvyklí.“

Ladislav Rasocha prozrazuje, jaké dobrovolnické činnosti se věnuje. „Dělám, co je potřeba. Na zahrádce jsou jablůňky a tři stromy švestek. Až sleze sníh, ostříhám stromky, obílím, oštěpu. Když je čas, sklízím plody, rovnám do bedýnek. Ženský z toho pak pečou štrúdl nebo vyrábějí povidla. Mně uteče čas a ostatní z toho mají užitek“, dodává dobrovolník. Zahrádka není ovšem to jediné, o co Ladislav Rasocha pečuje. „Třídím knížky, pracuji na seznamu. Už jich máme v naší knihovně více než tisíc. Roznáším je ostatním, kteří si už sami nedojdou“. Sám dodává, že nejraději čte detektivky a westerny. Kromě toho s oblibou sleduje válečné dokumenty v televizi.
Ladislav Rasocha byl v roce 2013 jmenován na cenu Křesadlo, ocenění udělované vybraným dobrovolníkům. Certifikát dodnes visí zarámovaný nad postelí, a i když nad tím Ladislav Rasocha mávne rukou, je patrné, že ho to přeci jenom těší.
Loučíme se povídáním o zážitcích, které za ty roky Ladislav Rasocha v domově zažil. Nejenže je vždy k ruce personálu a pomáhá, kde je zapotřebí. Smějeme se také příhodě se žehličkou, špunty do uší, eskapádě v koupelně či neshodě s jiným z klientů. Na podrobnosti se ovšem budete muset zeptat přímo aktéra. „Co mi zbývá,“ odpovídá při odchodu na otázku, zda bude v pomáhání i nadále pokračovat.

Autor: Michaela Miřátská