„Ne, žádného Vietnamce osobně neznám, jenom při nakupování s nimi trochu mluvím,“ říká starší paní na zastávce v Havlíčkově Brodu.
„Ne, nebavím se s nimi, vždyť ani neumí česky,“ tvrdí člověk před havlíčkobrodskou trafikou. Dospělí Češi většinou Vietnamce téměř neznají. Důvodů je víc. Jazyková bariéra, uzavřenost vietnamské komunity, ale také předsudky. Přitom v Česku vedle sebe žijí už čtyřicet let.
Ani dlouhá léta soužití však nestačila. Na rohu havlíčkobrodské Dolní a Žižkovy ulice prodává v obchodě s oblečením žena jménem PhamThiThai. Říká, že se jí v Česku daří dobře. Přestože tady žije už 17 let, neumí příliš česky. Na tom není nic divného, s češtinou totiž kontakt nemá.
Děti tykají dospělým
Přechod z domácího prostředí do cizího je vždy těžký a Češi to Vietnamcům často neulehčují. „Vadí mi, když nám zákazníci z ničeho nic začnou tykat. Když do obchodu přijde desetiletý kluk a začne tykat mým rodičům, to mě vážně rozčiluje,“ říká studentka Jana Nguyen z Kladna.
Jde to ale i jinak. Rodiče Jany mají mezi Čechy přátele. Stejný trend je i mezi mladými lidmi. Paní PhamThiThai má dvě děti, starší šestadvacetiletá dcera studuje na vysoké škole, mladší syn končí střední. Oba umí perfektně česky a mezi Čechy mají mnoho kamarádů. „Ano, kamarádím se s Vietnamkou a je vážně skvělá,“ odpovídá studentka.
Šest desítek Vietnamců
V Čechách žije přibližně 60 tisíc Vietnamců. Přicházeli do Česka zejména po roce 1973, a to na pozvání komunistické vlády. Dnes zde žije už druhá generace a ta je vůči Čechům mnohem otevřenější.
Autor: Anna Ksiazczak