Žáby se na Vysočině vydaly na cestu, na silnicích je ohrožují auta

Skokani, ropuchy, čolci a další druhy putují každý rok ze vzdálenosti i několika kilometrů do stále stejného rybníka, ve kterém se sami narodili. V případě, že jim jejich cestu překříží silnice, dochází k mnoha malým tragédiím pod koly projíždějících automobilů.
„Záleží hodně na ohleduplnosti řidičů, zda dají žábám šanci silnici překonat a dostat se do rybníka,“ říká ochránce přírody Pavel Koubek ze sdružení Zelené srdce. Během nocí, kdy je tah obojživelníků největší, stačí i jediné projíždějící auto na jinak nepoužívané cestě a zůstanou za ním desítky mrtvolek. Pavel Koubek uznává, že na hlavních silnicích se putujícím obojživelníkům vyhnout nelze a samozřejmě je důležitější bezpečnost lidí, ale právě na menších silnicích a asfaltových cestách s malým provozem, je možné se o to pokusit. Míst, na kterých ochránci přírody stavějí zábrany, aby se obojživelníci na silnici nedostali, je na Vysočině pouze několik. Jedním z nich je Smrdov u Humpolce, kde zábrany stavějí od roku 2000 ochránci přírody ze sdružení Zelené srdce. „Jakmile teplota v noci neklesne pod čtyři stupně, začínáme lokalitu sledovat a s první putující žábou je čas postavit podél silnice zábranu na nejkritičtějším úseku,“ vysvětluje Pavel Koubek.
Putující obojživelníci nemohou zábranu překonat a padají do zakopaných kbelíků, ze kterých je po dobu dvou týdnů dvakrát za noc přenášejí dobrovolníci do rybníka. Za tuto dobu bylo v prvních letech přenášeno zhruba 1200 ropuch obecných a dalších obojživelníků. V současné době je ale i na této lokalitě patrný pokles počtu obojživelníků zaviněný změnami životního prostředí a ochránci přenáší pouze okolo čtyř set kusů. „Když se první ropucha vydá na cestu z rybníka na pevnou zem, tak je nutné zábranu odstranit, aby ne bránila v návratu na suchozemská stanoviště. Ropuchy obecné se zdržují ve vodě pouze po krátkou dobu nakladení vajíček a po většinu roku žijí na souši,“ doplňuje Pavel Koubek.
A proč by lidé podle měli podle Pavla Koubka obojživelníky chránit? „Asi nikdo nemá rád pisklavé bzučení komárů a právě obojživelníci jsou přirozenými regulátory tohoto hmyzu a naopak obojživelníci jsou potravou pro mnoho dalších živočichů. Například pro lidmi oblíbené čápy, kteří jsou dokonce v letošním roce vyhlášeni za ptáky roku,“ vysvětluje Pavel Koubek.

Autor: Milan Pilař