Město Přibyslav v kraji Vysočina usiluje o přesun pietního místa rudoarmějců z centra města na místní hřbitov. Je to reakce na rostoucí tlak veřejnosti, která se domnívá, že pomník padlých bojovníků z druhé světové války s hroby sovětských vojáků by měl být oddělen od veřejného prostoru. Nicméně město čeká složitá cesta, neboť se očekává, že ruská ambasáda bude stavět překážky.
„Pietní místo by se nacházelo v zadní části hřbitova za kolumbáriem. Podle architektonického návrhu havlíčkobrodského architekta Milana Stejskala by v těchto místech působilo důstojně a s kolumbáriem by i ladilo,“ uvedl přibyslavský starosta Martin Kamarád (ODS).
Na hřbitov by se přemístil celý pomník, jak nyní stojí na Bechyňově náměstí. Převezen by byl velký pískovcový kvádr i schody pod ním. Na pomník by byla znovu umístěna socha rudoarmějce. Ta je už téměř dva roky uložená ve skladu.
Radnice by chtěla přesunout i oba hroby sovětských vojáků. Ty nejsou součástí pomníku, jsou s ním ale po desetiletí spjaté. Měly by v nich být ostatky celkem šesti sovětských vojáků. Není jasno, odkud byli. Na jednom hrobě je uvedeno, že padli 25. června 1945, tedy měsíc a půl po skončení války. Na druhém náhrobku žádná data nejsou.
Hroby propojené řetězem
Architekt pro pomník vytvořil pietní koutek. Hroby umístil proti plastice a propojil je řetězem. Počítá se i s restaurováním, případně vyhotovením nových náhrobků. Místo dle návrhu působí klidným dojmem, od zbylé části hřbitova je decentně odděleno. „Návrh jsme poslali k posouzení památkářům na krajském úřadu. Ti by do dvou měsíců měli vydat rozhodnutí o povolení přestěhování pomníku,“ pravil Kamarád.
Ač to tak nemusí vypadat, samotný pískovcový kvádr je uměleckým dílem a už dávno byl prohlášen památkou. Vytvořil ho sochař Karel Samohrd v roce 1948. Po druhé světové válce nahradil původní pomník věnovaný obětem první světové války. Proto je nyní ke stěhování nutný souhlas památkářů.
Složitější to zřejmě bude s oběma hroby. Ty jsou evidované jako válečné hroby a nakládání s nimi se řídí poměrně přísnými pravidly. Existuje závazná právní úprava v podobě zákona o válečných hrobech a pietních místech a zákona o pohřebnictví. Na tuto skutečnost upozornilo přibyslavskou radnici již v minulosti právní oddělení krajského úřadu.
„Zákon podmiňuje přemístění, zrušení a jiné změny jakéhokoliv válečného hrobu bez ohledu na jeho vlastnictví písemným souhlasem ministerstva obrany,“ vzkázal v březnu 2022 Daniel Trtík z právního odboru krajského úřadu, který má evidenci válečných hrobů na Vysočině na starosti.
Protože v hrobech spočívají ostatky sovětských vojáků, vztahuje se na ně i mezinárodní smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou republikou a Ruskou federací jakožto nástupnickým státem Sovětského svazu, kterou v devadesátých letech uzavřeli prezidenti Václav Havel a Boris Jelcin. Souhlas se stěhováním musí vydat i ruská ambasáda.
Žádné partyzánské akce
A zde může Přibyslav narazit. „Souhlas bude v současném období velmi obtížné, ne-li přímo nemožné získat. Ruská ambasáda k tomu svolení nedávala v klidnějších dobách, případně vůbec nekomunikovala. Vycházím ze zkušeností, které s jejich přístupem na Vysočině máme,“ už dříve varoval Trtík.
Jak nyní starosta Kamarád potvrdil, Přibyslav by se v případě neudělení souhlasu do žádných partyzánských akcí nepouštěla – byť jeho dřívější vyjádření tak zněla – a od stěhování hrobů by upustila. „Snažili bychom se je nějakým způsobem do náměstí zakomponovat,“ řekl.
Právě kvůli rekonstrukci náměstí město celou anabázi podstupuje. Nedávno uspořádalo architektonickou soutěž na jeho novou podobu. Vítězný návrh s pomníkem ani hroby nepočítá. Navíc si zastupitelé už na podzim odhlasovali, že se pietní místo pokusí přestěhovat na hřbitov. „Na náměstí se hroby nehodí,“ vysvětloval starosta.
Jasno chce vedení města mít nejpozději do dvou let. V ideálním případě by do té doby chtěla mít pomník i s hroby přestěhované. Přibližně v tu dobu by chtěla s rekonstrukcí náměstí začít.
Pomník padlým v Přibyslavi se do veřejného povědomí zapsal krátce po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Sochu rudoarmějce na jeho vrcholu lidé spontánně halili do ukrajinských vlajek, jiní lidé je zase strhávali. Při tom po pomníku obě skupinky lezly a poškozovaly ho. Z bezpečnostních důvodů nechala po pár týdnech radnice sochu rudoarmějce – raději pod rouškou tmy – dočasně sundat a uschovat.
