Malování bylo pro Jiřího Veselého, který byl žákem dalšího známého brodského malíře Jaroslava Panušky, doslova životní vášní. Vřelý vztah si k němu získal už během let strávených na německobrodském gymnáziu, jež si rovněž zamiloval, celý život ho propagoval a nikdy nezapomněl připomínat jeho dějiny i nejznámější absolventy. I po ukončení středoškolských studií pro něj však umění zůstává koníčkem. Veselý totiž na přání rodičů odchází studovat práva, aniž by tušil, že ho jeho malířské dovednosti nikdy živit nebudou.
Těsně po zdárném závršení jeho studijních let totiž demokratickému Českoslovenslovensku začala těžká období dvou diktatur, které život Jiřího Veselého výrazně poznamenaly. V období protektorátu totiž prožil hrůzy totálního nasazení v nedaleké Chotěboři, kde také v dramatických dnech na sklonku války málem riskoval život, když skrýval útěky a činnost totálně nasazených partyzánů a své zločiny proti říšskému průmyslu statečně kryl pomocí precizně ztvárněných zfalšovaných pracovních podkladů.
Po válce Jiří Veselý splnil jednoletou vojenskou službu a přijal zaměstnání právníka u havlíčkobrodského okresního hejtvanství. Z této funkce však kvůli členství v lidové straně a špatnému kádrovému profilu brzy po únorovém komunistickém puči odchází do tovární výroby, kde pramálo zručný brodský rodák zažívá doslova ubíjející životní etapy, které končí až po několika letech, kdy mu bylo znovu umožněno zastávat alespoň úřednické profese.
K přicházejícímu socialismu s lidskou tváří byl Veselý skeptický, v obrodu komunistické strany zkrátka odmítl uvěřit, a přestože uvnitř vždy zůstal demokratem, do dění v tomto období se nikterak výrazněji nezapojil, což mu částečně pomohlo. V roce 1970 se totiž po další sérii čistek po letech znovu stává právníkem. Tentokrát u brodského městského úřadu. V této pozici pak zůstává až do odchodu do důchodu o tři léta později. Právo, které Veselý vystudoval, ho tak živilo pouhých šest let z jeho dlouhého a nelehkého profesního života.
Ať už Jiří Veselý vykonával jakoukoli práci za jakéhokoli režimu, životem ho vždy provázelo umění. Zdatný byl především v akvarelu, jehož prostřednictvím ztvárnil celou řadu německobrodských a později i havlíčkobrodských zákoutí, která z města nenávratně mizela.
V pokročilejším věku se pak začal zabývat i tvorbou literární. Studoval dějiny brodského gymnázia i Brodu samotného a výsledky svého bádání pak publikoval v regionálních periodicích. Lákala ho především ta témata a období, která před ním nikdo neprozkoumal. Zabýval se však i beletrií. Přispíval například do novin Tryska, kam uveřejňoval povídky inspirované příhodami, které prožil během svého zaměstnání v Motorpalu.
Jiří Veselý se zapsal i do mnoha dalších uměleckých oblastí. Byl například vášnivým houslistou a spoluzakladatelem brodského orchestru Jana Václava Stamice a je rovněž autorem celé řady fotografií, na nichž mimo jiné zůstávají zachyceny obrazy dnes už neexistujících částí starého Brodu.
Veselého život i tvorbu blíže připomíná výstava, která je v brodskému Muzeu Vysočiny ke zhlédnutí do 24. května.
Alena Konrádová, dcera Jiřího Veselého, představuje výstavu Jaký byl Jiří Veselý aneb Zmizelý havlíčkův Brod.
Fotografie ke článku poskytla Alena Konrádová.
Autor: Jiří Svatoš
