Ewa Farna navštívila Jihlavu

Co tě vedlo k nápadu uspořádat akustické turné?
To byl pro mě zlomový koncert v Retru v září v Praze, který jsme hráli v rámci Óčko music stage a tam byla tak výborná atmosféra, tak intimní a pokojíčková, že jsme se rozhodli s tím vyrazit na turné a začali jsme to plánovat.

Tvoje turné začíná v Jihlavě, proč zrovna Jihlava jako počátek turné?
Právě na to se mě teď také ptali a vůbec na to nemám žádné vysvětlení. Prostě se takhle potkali termíny, my jsme plánovali, jaká města navštívíme, a tady se našel volný termín.

Přesto Jihlavu trochu zanedbáváš, kdy si zde vystupovala naposledy?
Vím, že jsem tady v Dělnickém domě byla sedm let zpátky, ale konkrétně jestli jsem hrála ještě někde jinde, si takhle z hlavy nepamatuji. Každopádně jsme některá místa navštěvovali častěji a některá méně, tak jsme se chtěli objevit i tam, kde jsme třeba dlouho nebyli, takže i v Jihlavě. Konečně na ní padlo.

Když si studovala práva, tak si chtěla mít „zadní vrátka“, kdyby pěvecká kariéra náhodou nevyšla. Studium si však před nějakou dobou ukončila. Jak to tedy máš teď?
Tak, že jsem se musela naplno věnovat hudbě a firmě, kterou jsem založila. To, že jsem studovala, se začalo velice kolidovat se zpíváním a studium začalo těžce ovlivňovat to, že ta hudba šla pak do kytek a ta mě přeci jen živí. Ve zpěvu je stále třeba něco vymýšlet, jako třeba písničky a texty, to úplně zamrzlo. Mrzí mě to, protože mě studium bavilo, ale teď jsem na tom tak, že zpívám, snažím se víc psát písničky a starám se o více věcí, takže práce je stále moc.

Během turné vydáváš nové CD, o co se jedná?
Je to právě záznam z toho koncertu v Retru, jak jsem říkala, že to byl ten impuls. Je to vlastně DVD a CD z toho live. Je to takový trošku i odraz z toho, co budeme dneska prezentovat tady. Není tam nový repertoár, ale jsou tam prostě písničky z různých desek.

V anketě Český slavík získáváte ocenění převážně za 3. místo. Dokážete si představit, že byste stála na 1. místě místo Lucie Bílé?
Nedokážu a nevím, jestli je to vůbec reálné, jako si to i jen představovat. Já si myslím, že na to zatím nemám a ani na to možná nechci mít, protože si myslím, že jí to právem patří. Takže já si dělám to svoje, stále někde hrajeme, ať už v Polsku, v Čechách, nebo někdy i na Slovensku. Snažíme si psát písničky, rozvíjet někam ten směr a doufat, jestli se to lidem líbí. Jestli se to odrazí na nějakých cenách, je už další věc a není to priorita.

Dneska jste v Jihlavě už od odpoledne, byla si se podívat po městě?
Vůbec. My jsme se teď zastavili na rozhovory, ale do té doby jsme rozvěšovali rekvizity, řešili jsme zvukové zkoušky a podobné věci. Takže vůbec nebyl čas. Já doufám, že třeba zítra ráno budu chtít aspoň něco vidět, protože zatím to vidíme jenom skrze auto a vždycky v těch městech známe benzínky, hotely a náměstí. Takže doufám, že se mi trošku povede během turné něco vidět.

Během celého turné tě doprovází předkapela eFeM, která není až tak známá. O jakou kapelu se tedy jedná?
Jedná se o kluky, kteří založili kapelu asi před dvěma roky. Teď vydali desku před půl rokem, pokud se nepletu. Je to duo, které mi napsalo text k písni Leporelo a vůbec celý nový singl Z nálezů a krás jsme spolu napsali. Protože oni tvoří v tom samém prostředí co já, je to stejné zázemí, stejná kapela, stejný producent, atd. Takže bylo naprosto přirozené, že některé písničky vznikaly spolu. Bavilo mě to natolik, že jsem je oslovila na nějaké své písničky, takže jsem je rovnou vzala na turné. Nikdy jsem předkapelu neměla a je to i praktické, protože oni jsou duo, takže si vezmeme jenom jednoho člověka navíc a máme předkapelu. (smích)

Určitě plánuješ mít děti. Podporovala bys je, kdyby se vydaly ve tvých stopách, nebo by si je spíše upozorňovala, že to nemusí vždy vyjít podle představ?
To je zajímavá otázka. Já si myslím že žádná práce není lehká. Tato není pro každého, je podle mě pro silné povahy, hlavně z psychické stránky je to náročné. Navazuje tlak, média, sledovanost, zodpovědnost, za to, co říkáte lidem, kteří vás poslouchají. Ale musím říct, že je to krásná práce, protože mě to hrozně baví a je to kreativní. Myslím si, že záleží na tom, jaké by ty děti měly charakter, že kdyby byly třeba křehké a moc by se do toho nehodily, tak bych jim to nedoporučovala. Chci, aby byly šťastné, aby dělaly to, co je baví, ale asi bych je podporovala v tom, co si vyberou.

Autor: Tomáš Kucej