Herci z Pohledu vystoupili na Staroměstském náměstí

Podrobnosti představení přiblížila online deníku Vysočina-news.cz režisérka představení Yvonna Kršková.

Jak vůbec vznikl název Pohled z Vysočiny?
Dlouho jsme hledali ten správně znějící název souboru. Samozřejmě máme stále na paměti muzikanty a jejich písničky, kteří se pod jménem Duo Pohled zapsali do dějin folkové hudby. A protože naši vesničku, ze které většina z nás pochází, máme rádi, hledali jsme, jak písmenka a její název také zkombinovat. Nakonec logicky vzniklo Divadlo Pohled z Vysočiny.

Jaký je, nebo byl rozdíl mezi představením v místě a v Praze?

Celých dvanáct let se herci - děti i dospěláci scházeli tady v Pohledu, aby odehráli příběh o narození Ježíška. Herci obdrželi texty, které se naučili doma, a pak se dopoledne vyzkoušelo, kde kdo má stát, kam mluvit a odpoledne se představení odehrálo. Pozvání odehrát představení na Staroměstském náměstí v Praze bylo báječnou výzvou, za kterou se ale skrývala spousta práce. V Pohledu jsme především zvyklí, že se část vystoupení odehraje u kostela Svatého Ondřeje a průvod Tří králů dojde dva kilometry dlouhou procházkou, pak ke kostelíku U svaté Anny, kde jsou už připraveny jesličky. Tohle vše se muselo přepsat tak, aby se příběh dal co nejjednodušší formou při minimální změně kulis odehrát na jednom místě na jednom jevišti.

To znamená, že jste musela udělat spoustu změn…
Museli jsme změnit příchody a odchody na jeviště, z andílků se stal velký andělský chór, který své koledy poctivě nazkoušel, z pastýřů se stali najednou muzikáloví herci, kteří nejen že hrají, ale také zpívají a trochu tančí. Všichni přípravě věnovali spoustu volného času, došilo se ještě několik kostýmů, dozkoušely detaily a na svátek Tří králů, jsme vyjeli.

Počasí vám ale příliš nepřálo…

Je pravdou, že jsme měli strach, hlavně o naše malé koledníky, aby celý výlet neodstonali. Po příjezdu do Prahy na nás sice vykoukla modrá obloha, ale pak se nebe zase zatáhlo a občas drobně mrholilo. Naštěstí to naše herce nerozhodilo, a tak můžeme s hrdostí říct, že téměř každý, kdo šel tu neděli přes Staroměstské náměstí, se zastavil a sledoval divadelní představení, které na vánočně nazdobeném pódiu dostalo najednou další poetický a až nebeský rozměr. Za několik minut bylo okolí pódia doslova našlapané a herci hráli příběh před plným náměstím. Nebe se smilovalo a přestalo i pršet.

Jaké dojmy si z toho odnášíte?
Bylo to krásné, poetické a dojemné zároveň, dokonce ve chvíli, kdy u Jesliček promluvila panna Marie, se zvedl lehký větřík, ve kterém jemně vlál závoj herečky. Diváci se pak i ptali, jak jsme dosáhli takového efektu. Na konci představení diváci děkovali za krásné a důstojné zakončení vánočních svátků, děkovali za to, že u nás na Vysočině zachováváme tradice a za to, že představení nebylo „uměle-umělé“, ale s láskou a pokorou hrané…

Autor: Erika Nováková