BIOFARMA V JIHLAVĚ-SASOVĚ MÁ BIOPLYNOVOU STANICI I SOCHU KARLA HAVLÍČKA

„Bioplynová stanice umí přeměnit energii slunce, nashromážděnou ve vstupních surovinách, na energii, kterou potřebujeme ke svému životu. Naše je unikátní velmi pokročilou technologií a tím, že není zaměřena na obvyklou kukuřici, ale namísto toho citlivě zasazena do ekologického cyklu života farmy, kdy využívá zejména statkový hnůj, trávy a senáže,“ popisuje Josef Sklenář, majitel Biofarmy Sasov.
Zdejší bioplynová stanice využívá chlévskou mrvu včetně hluboké podestýlky či dlouhé senáže. „Nejsou nijak řezány, míseny či zkracovány, vše je vkládáno v původním stavu do fermentačního prostoru. Doplňkově se používají siláže obilovin, močůvka, silážní šťávy, případně tráva, nevyužitelná krmiva a podobně,“ dodává Jiří Pykal. Podle jeho slov je Josef Sklenář progresivní a zkouší i netradiční plodiny, které lze pěstovat na svazích bez použití chemie, např. svatojánské žito nebo konopí seté. Stanice s technologií od BGS Biogas se nachází ve středu areálu farmy a v bezprostřední blízkosti jsou i zrekonstruované silážní žlaby se zastřešením. „Hlavní železobetonový fermentor je ze všech stran dokonale zateplen, plynojem jsme umístili na dofermentační železobetonové nádrži. V obou nádržích jsou nainstalovaná míchadla s lodními šrouby. Absolutní novinkou je použití velkého třílistého celonerezového míchadla o průměru 1,6 metru, které zaručuje dokonalost promísení a aktivizuje metanogenní bakterie svou čeřicí schopností. Tyto bakterie tvoří metan, který je nejprve jímán v plynojemu a následně slouží jako palivo v kogenerační jednotce. To je speciální bioplynový motor s generátorem o výkonu 250 kW od renomovaného výrobce MAN. Elektrická energie se využívá přednostně v celém areálu farmy, přebytky jsou pak prodávány do sítě,“ přibližuje Jiří Pykal.
V Sasově využívají také odpadní teplo z chlazení motoru. „Často se toto teplo pouští Pánubohu do oken, ale my jím vytápíme okolní budovy, ohříváme vodu na faremních jatkách i pro napájení zvířat. Postavili jsme také netradiční sušárnu vlastní konstrukce na zemědělské produkty – balíky sena, obilí, byliny a další,“ doplňuje Josef Sklenář. Posledním produktem je tzv. digestát, který zůstává po celém procesu anaerobní fermentace. V něm zůstávají zachovány všechny živiny, kromě uhlíku, a ty jsou jako dobré hnojivo vraceny zpátky tam, odkud vzešly – na pole. Biofarma Sasov je příkladem praktického ekologického přístupu k hospodaření a maximálního využívání a finalizace vyrobených produktů. Vzpomeňme např. známý konopný traktor, poháněný rostlinným olejem z roku 2008.
Ekologický zemědělec Josef Sklenář do vybudování bioplynové stanice investoval 42 milionů korun, Evropská unie mu přislíbila patnáctimilionovou dotaci. Biozemědělství se Josef Sklenář věnuje už od konce 90. let minulého století. Farma obhospodařuje celkovou výměru kolem 500 hektarů pozemků, na kterých pěstují zdejší zaměstnanci na dvě desítky plodin, od brambor přes cibuli, sóju, konopí, luskoobilní směsky až po další plodiny. „Chováme tu prasata, skot masných plemen a koně. Kvalita chovu zvířat a jejich pohoda je tou nejvyšší prioritou. I kvůli welfare zvířat až do úplného konce byla počátkem roku 2010 jsme otevřeli vlastní biojatka přímo na farmě. Vyjádřením úcty ke zvířatům je i naše snaha o co nejkvalitnější zhodnocení – unikátní zrání masa,“ uvádí Jiří Pykal.
Do širšího povědomí spotřebitelů se Biofarma Sasov dostala především díky svým výrobkům, které si vysloužily i několik ocenění: Kančí biolovečák, který se stal Českou biopotravinou roku 2010, Biouherák, Česká biopotravina roku 2004, Bio bramborový knedlík, Biopotravina roku 2008 v kategorii Pochutiny, nebo Biošunka, čestné uznání v soutěži Biopotravina roku 2005. Při jejich výrobě v Sasově nepoužívají ani povolená syntetická aditiva, tzv. éčka.
Součástí čtvrtečního slavnostního otevření bylo odhalení sochy Karla Havlíčka Borovského, která byla instalována přímo na stropu nádrže fermentoru. „Symbolizuje nejen odvahu - statečného novináře i v hledání nových cest v energetice, ale také spojení Vysočiny a Tyrolska, odkud nedaleko Brixenu pochází i technologie bioplynové stanice. Autorem díla, které vzniklo v rekordním čase sedmi dnů, je turecký sochař Tarván Trahnil,“ uzavírá Josef Sklenář.