Chci ostatní motivovat, říká trenérka Havlíčkova Brodu

Volejbal jsi začala hrát v Havlíčkově Brodě, u jakého trenéra a v kolika letech jsi začala hrát?
Volejbal jsem začala trénovat ve třetí třídě základní školy. Předtím jsem stihla ještě tři roky lehké atletiky. Mým prvním byl trenér Matějka, který se v té době věnoval přípravce. Vytvořil družstvo, jehož hráčky prakticky do dnešní doby hrají volejbal. Poskytl mi velmi dobré technické základy pro tento sport. Dalším mým brodským trenérem byl Radim Smejkal v kategorii starších žákyň.

Tvůj první přestup z Havlíčkova Brodu byl rovnou do extraligového týmu Slavie Praha. V kolika letech jsi odešla, jak ses k této nabídce dostala a jak vzpomínáš na působení ve Slavii?
Nabídka ze Slavie Praha přišla na první Letní olympiádě mládeže, kde jsem reprezentovala Vysočinu. Poté přišla nabídka ještě z KP Brno, dala jsem přednost pražskému týmu, protože jsem s nimi absolvovala už několik soustředění. Do Prahy jsem odešla v patnácti letech a nastoupila jsem přímo do extraligového družstva juniorek, které vedl Leoš Chalupa, současný trenér reprezentace kadetek. Trénoval mě i trenér Petr Kop, kterého považuji za jednoho z nejlepších trenérů v mé kariéře. V extraligovém týmu žen jsem hrála tři roky pod vedením trenéra Jiřího Zacha, což byl bývalý trenér reprezentace mužů a trenéra Zouly. Na období ve Slavii vzpomínám ráda, byla to velká zkušenost. Hrála jsem s talentovanými hračkami, které se později prosadili v reprezentaci a zahraničí, např. Helena Havelková, reprezentační smečařka nebo reprezentační libero Julie Jášová.

Tvou druhou extraligovou zkušeností byl tým Tatranu Střešovice, jak vzpomínáš na toto působení?
V Tatranu jsem působila dva roky, poznala jsem jiný přístup k volejbalu. V klubu panuje rodinná atmosféra, která byla důležitou součástí podpory při domácích zápasech. Tým tvoří zkušené hračky, které dávají přednost rodině, studiu a práci.

Co tě dovedlo zpět do Brodu?
Dokončila jsem vysokoškolská studia a chtěla jsem se po sedmi letech vrátit na Vysočinu.

Jaké si měla a jaké máš s týmem ambice jako trenérka a hráčka zároveň?
Bylo mi umožněno hrát a zároveň trénovat družstvo žen Havlíčkova Brodu. Potkala jsem zde své bývalé spoluhráčky, a tak můj návrat byl přirozený. Samozřejmě mám zájem, abychom šli výkonnostně nahoru. Letošní rok je takový přípravný, chci dát dohromady tým, který nebude mít problémy ve druhé lize žen. Jako hráčka se snažím přenášet své zkušenosti a motivovat k dalšímu posunu nahoru.

A co věnování se brodské mládeži?
Mládeži se prakticky už věnuji, neboť součástí mého týmu jsou juniorky, které v příštích letech zasáhnou do ženské kategorie. Pomáhám ještě s přípravkou, a to je tak vše, co můžu stihnout, protože chodím do práce.

I nadále chceš být jak trenérka i hráčka?
Do příští sezony bych dala přednost postu hráčky. Nemohu se soustředit na svůj výkon, protože pořád sleduji, co se děje ve hře. Hledám trenéra na plný úvazek. V současné době dokončuji trenérskou dvojku, a tak se připravuji i na možnost že jednou budu trenér na plný úvazek já.

Co tvoje volejbalové plány do budoucnosti?
Letošní sezona naznačuje, že máme tým, který se dále může zlepšovat, a tak věřím, že pokud se nám podaří postup do druhé ligy, neměli bychom v této vyšší soutěži mít problémy. Rada bych samozřejmě viděla, kdyby se jednou hrála v Havlíčkové Brodě první liga žen.

Autor: Michaela Poláková