Chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné se vrací původní podoba

„Chrám nechal vystavět na místě staršího kostela kníže Leopold z Ditrichštejna v letech 1700-1707 podle plánů italského mistra Domenica de Angeli. Jako stavitel je uváděn kutnohorský mistr Jan Baptista Spinetti. Výzdobu vnitřních prostor kostela, které se řadí mezi nejpůsobivější sakrální interiéry u nás, realizovali malíř Luca Antonio Colomba a významný štukatér Giacomo Antonio Corbellini.

Mnohé obyvatele Polné překvapila kombinace lomené bílé a tmavě červené barvy, které na nové fasádě kostela nahradily světle žlutou, na niž byli lidé zvyklí. Na obraze, který je možné vidět v Městském muzeu v Polné, je v pozadí zobrazen chrám s fasádou ve starší podobě, kdy měla celá světlou barvu. Kombinace s červenou na aktivních prvcích, tedy pilastrech, římsách, hlavicích a ostěních je tak pro většinu lidí poněkud nečekaná,“ uvádí Marie Jirková z Národního památkového ústavu v Telči s tím, že dopis jednoho z polenských obyvatel, kterým se obrací na územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu v Telči, poukazuje na to, že jsou barevně přemalované i ozdobné kamenné hlavice pilastrů kostela. Ty by ale podle jeho názoru měly být vidět, protože jsou, jak se domnívá, historicky i umělecky cennější než štuková omítka.
„Dvojí barevnost nové fasády vychází striktně z nálezů a je prokazatelně nejstarší barevnou vrstvou. To znamená, že jen světlá barva se objevila na fasádě až poté, co byla nějakou dobu dvoubarevná v kombinaci červená a lomená bílá,“ vysvětluje Petr Severa, který je vedoucím oddělení specialistů Národního památkového ústavu v Telči. Podle jeho slov si lidé dnes neuvědomují, že kamenné prvky těchto staveb bývaly takřka bez výjimky natřené, přesněji řečeno opakovaně natírané a že estetizaci kamene bez ochranných nátěrů přinesl až romantismus 19. století. „Tento styl také estetizoval například holé zdivo bez omítek, takže se najednou odstraňovaly historické omítky včetně jejich ochranné funkce. Příkladem známé stavby, kde k tomuto došlo, je kostel sv. Jakuba v Jihlavě, který lidé znají v dnešní podobě bez jakékoliv omítky, kterou však stavba nesla od středověku přes barok až do konce devatenáctého století.
Hlavice pilastrů polenského kostela jsou zhotoveny z dnes značně degradovaného pískovce, ochranný nátěr výrazně prodlouží možnost jejich další existence. Bylo by tedy naopak velkou chybou hlavice nenatírat,“ dodává Petr Severa.
Podle informací památkářů jsou před samotným nátěrem veškeré kamenné prvky restaurovány, což spočívá v očištění, opakovaném zpevnění a základním tvarovém doplnění, nátěr sám je reverzibilní. „Rozhodnutí o rehabilitaci dvoubarevného rozvržení fasády také samozřejmě není na jednotlivci, ale je výsledkem složité a dlouhé diskuse odborného grémia, podpořený podrobným průzkumem barevných vrstev. Dnešní barevné rozvržení obnovuje původní stav,“ doplňuje Petr Severa.
Podle Petra Severy dvoubarevnost této stavbě navrátí monumentalitu původního autorského výtvarného návrhu a bude tím také lépe korespondovat s výzdobou interiéru.

Autor: Milan Pilař