Dvaačtyřicet dětí třetích, čtvrtých a pátých tříd se třemi učitelkami se vydalo k říčce Rokytce, aby tam figurínu Moreny shodily do vody.

Děti nesou Morenu k říčce
„Chodíme tak už tradičně, letos asi po desáté,“ informovala jedna z učitelek Alena Doláková. „Neseme Morenu za město a tam po zapálení ji – hořící – svrhneme do vody.“

Hořící Morena padá do vody
Morena je panna, někde se jí říká i jinak - Mařena, Mořina, Smrtka, Smrtholka. Je vytvořena na dřevěném kříži, který je obalen slámou. „My máme padesát let starou, žitnou, jsou to povřísla, na nich je plátno a na něm zavěšené vejdunky, což jsou vyfouknutá vajíčka, prastarý symbol smrti. Při chůzi k vodě zpíváme: Neseme Morenu na vršku červenú, na spodku zelenú, pěknú, pěknú, pěkně přistrojenú,“ prozradila Alena Doláková.
Děti si udělaly i malé Moreny, které shodily také samy do vody. Po tomto obřadu se nosívalo domů
Létéčko, figurína připomínající léto, ale tu budějovické děti nestačily letos udělat.
Podle sdělení učitelky Aleny Dolákové se nejvíce do zdobení Moreny zapojily Kačenka a Petra Širůčkovy, Natálka Janíčková, Klárka Soukupová a Klárka Dočekalová.
Termín sice letos budějovické děti nedodržely, neboť Morena se hází do řeky na Smrtnou neděli, která je předposlední před Velikonocemi, ale za co je a jejich učitelky nutno pochválit, je skutečnost, že se snaží zachovávat a uvádět v život hezké tradice našeho lidu.
Morena odplavala po vodě k Jaroměřicím, zatímco ta druhá, kterou děti se svými učitelkami rovněž zhotovily, bude ozdobou
velikonoční výstavy v Zámeckých konírnách, která se uskuteční
21.-30. dubna.
Autor: Pavel Kryštof Novák