Koncert výborné zpěvačky Carol Emerald
Colours je festival, který je na hony vzdálen současným běžným tuzemským festivalům. Mám ho rád z několika důvodů. Kromě headlinerů jsou tam i neokoukaní, pro nás třeba ne až tak známí, ale skvělí světoví interpreti. Je tam neuvěřitelně velký výběr uměleckých akcí a koncertů, souběžně probíhají až tři-čtyři akce. Pokud někomu nevyhovuje umělec na nějaké scéně, nemá problém najít jiný program. Festival je umístěn do prostoru Vítkovicích pecí a tak je tam neuvěřitelné a ojedinělé festivalové prostředí. Tak, jak se mění den, noc a počasí, se mění i architektura a prostředí věží pecí a dolů, různě se rozsvěcuje ta industriální kulisa festivalu a je to samo o sobě jedna z největších uměleckých akcí dne. Miluji i to, jen si sednout někde bokem, koukat na tu architekturu a poslouchat muziku přicházející odněkud, kde se zrovna hraje a odpočívat po náročném maratónu koncertů. Shrnu-li to, jde o ohromnou výjimečnost prostředí, netuctovou dramaturgii, velmi bohatý program, skvělé zázemí festivalu pro návštěvníky tím, že se nachází ve městě, máte i jistý komfort, například ubytování na koleji a kavárny. V neposlední řadě jde i o to, že jsou tam fajn lidi, kteří jedou prioritně za uměním. Zkrátka ne pro nic za nic je to jeden z deseti nej festivalů v Evropě.
Na festivalu bylo údajně sedmdesát skupin či interpretů ze zahraničí a padesát z České republiky. Co jsi z toho stihl vidět?
Britská skupina Slowdive
Je to tak, bylo toho skutečně moc. Člověk si musí hodně vybírat, aby ho to nezničilo hned první den. V podstatě jsem slyšel asi dvanáct celých koncertů a v případě některých jsem se přesunoval podle potřeby a nálady. Časy jednotlivých akcí různě překrývaly, takže festival byl jedno malé mraveniště, lidičky se hýbali všemi směry. Tak nějak z povinnosti jsem odstál headlinery, ale úplně nadšený jsem byl spíše z menších pódií, například na Drive Stage jsme strávili hodně času. Zažil jsem tam skvělý swing, pop, rock, ale i americký country-hardcore v podobě The Goddamn gallows, to byl koncert jako řemen. Z těch top umělců byla skvělá Carol Emerald i přes vytrvalý déšť, který doprovázel sobotu. Pak mě také nadchla italská kapela Kalascima. Ale mohl bych pokračovat dále a dále.
Co by jsi vybral do klubu Oko v rámci financí, a kdyby bylo peněz neomezeno?
Skupina Kalascima z Itálie
Za žádného z interpretů festivalu bychom se nestyděli, naopak mít v klubu většinu zahraničních umělců tam vystupujících by byla radost. Právě ty peníze a svým způsobem i maloměstskost Brodu by byla překážkou. Ve zdejších končinách je zájem spíše o velmi známé tuzemské interprety, které jsou vidět na desítkách okolních festivalů. Ty kapely hraje většina našich rádií stále dokola, a tak je o ně zájem. Na dobré a méně známé zahraniční kapely se jezdí do větších měst (Praha, Brno, Plzeň a Ostrava). Je tam i větší koncentrace jejich fandů na km² a také jsou to studentská - vysokoškolská města. Nic ale není nereálné, a tak si i dokážu představit, že nějaká agentura připraví pro zahraničního umělce české turné a bude je nabízet do jednotlivých regionů. Pak věřím, že v případě Vysočiny přicestuje nabídka i do Oka. Ovšem tak pozadu, jak by se mohlo zdát zase nejsme. Poměrně dost umělců z Radegast Czech Stage a jednu kapelu z velkého hlavního pódia jsme v Oku měli. Z letošních Colors Ostrava u nás už hráli třeba: Už jsme doma, Monkey Business, Kieslowski (na Colours byli jako Selective Mute). Posledně jmenované jsme dělali loni na brodském kulturním létě. Mohl bych jmenovat další a další kapely. Právě z kapel od Indies a kapel z folk-worldmusic naší scény, která je na festivalu dost zastoupena, skládám velkou část Havlíčkobrodského kulturního léta, jsou to ideální kapely na zdejší náměstí, do letní pohody. Když se vrátím zpět k otázce - co bych si vybral do Oka za band? O co bych ale opravdu reálně ze zahraničních kapel stál by byli právě The Goddamn gallows. Třeba se sem vydají na tour.
Úvodní foto: Déšť nezkazil dobrou náladu hudebních fanoušků, foto: Jakub Baloun
Autor: Jaroslav Benák
Fotogalerie
Komentáře
Sdílet článek
