Kronika rodu Flesarů mapuje šest století života

Kořeny věků 1423-1923

Václav Flesar, je nejen autor knihy Kořeny věků, která zahrnuje Kroniky rodu Flesarů, psané v letech 1423–1923 a vyšla na sklonku loňského roku, ale také malíř, restaurátor a keramik.

„Jedná se o kroniky psané předky mého rodu po dlouhých šest století. Zaznamenané osudy, události a příběhy, které sami zažili, jsou natolik silné, dramatické a věrně vypovídající o době, kterou známe povětšinou jen z učebnic dějepisu, že dle mého přesvědčení Kronika zaujme nejen Vás, kteří jste rodově či místně spojeni s osudy naší Kroniky, ale i další čtenáře, zejména pak mladou generaci,“ popisuje Václav Flesar.
Zajímavé jsou už samotné osudy vzniku a existence Kroniky, protože jen těžko si dnes představíme obtíže spojené například s obstaráváním papíru a psacích potřeb nebo podmínky, za kterých byly zápisy tvořeny. Pisatelé Kroniky ji museli po mnoho let ukrývat, protože byla považována za zdroj kacířských myšlenek.

Šlechtické kořeny rodu

„Možná největší zásluhu na uchování Kroniky měl můj dědeček Mořic Flesar, narozený roku 1859 v Rudolci jako nemanželský syn Františky Flesarové, mé prababičky. Ta se narodila roku 1827 a syna Mořice měla s Eduardem, knížetem Collalto et San Salvatore z Brtnice, u kterého pracovala jako komorná. Kořistnický italský rod Collaltů přišel do naší země po roce 1621 a konfiskované majetky české šlechty koupili za směšný peníz. Bylo to panství Brtnice u Jihlavy, Černá u Měřína, nedaleký Rudolec a později Uherčice, Slavonice, Okříšky a další.

Mořic vystudoval na náklady vrchnosti Collaltů a za peníze, které věnovali jeho kmotři u křtu Ditrichsteinové z Mikulova. Po ukončení školy ve Vídni a Solnohradu pracoval po celý život ve vrchnostenských službách Collaltů nejen u nás, ale i ve Vídni, italském Terstu, cestoval po Švýcarsku, Německu, Francii, Maďarsku i jinde. Přestože mu nabízeli šlechtický sňatek s princeznou Aglajou Auersperkovou nebo dalšími dámami z panských rodů, oženil se a žil s manželkou Kateřinou z Brzkova u Polné, která byla neurozeného původu. Mořic Flesar zemřel v roce 1929 v Rudolci.
K zájmu o Kroniku ho kromě vzdělání, kterého se mu dostalo, zřejmě přivedl jeho rodový původ. Navíc měl také čas se Kronikou zabývat. V průběhu let 1915–1920 celou Kroniku přepsal na psacím stroji, který byl v té době velkou vymožeností. Texty Kroniky upravil do přijatelné češtiny. Pořídil dvě kopie, takže existovaly tři exempláře tohoto spisu. I když vím, že se později ukázaly různé podobné opisy, nelze je považovat za původní materiál z naší Kroniky. Všechny opisy provedené Mořicem Flesarem byly předány jeho nejmladšímu synovi Františku Flesarovi, narozenému roku 1904, mému otci,“ popisuje osudy jednoho z členů rodu Flesarů, ale samotné Kroniky Václava Flesar.

Pohnuté osudy Kroniky

Když v roce 1936 zemřela Františkovi jeho první manželka ve věku 31 roků, záhy se oženil podruhé, protože měl dvě malé děti. Jeho druhá manželka byla příbuznou věhlasného profesora a historika J. F. Svobody, rodáka z Moravských Budějovic, který se narodil roku 1874. Byl autorem desítek vědeckých a historických publikací. V rodině Flesarů býval do druhé světové války častým hostem a podrobně studoval obsáhlé zápisy v Kronice a dělal si poznámky a výpisky, které, jak říkal, chtěl použít ve svých připravovaných publikacích. Záznamy hodnotil s porovnáním v archivech jako pravdivé a srozumitelné pro každého. „Měl zřejmě zhotovený koncept vydání této naši rodové Kroniky. Bohužel, započala druhá světová válka a on sám měl naprostý zákaz cokoliv publikovat, protože byl velký vlastenec. Po válce si odvezl materiály, ale také část původních starých zápisů naši Kroniky. Krátce po roce 1946 zemřel. Jeho úmrtím kontakty našich rodin úplně skončily. Další osudy uvedených materiálů se nikdy nevyjasnily,“ dodává Václav Flesar.

Z tehdejší rodiny Flesarů měla v té době o osud Kroniky zájem pouze sestra Františka Flesara Marie, provdaná Kubíčková, žijící v Praze. Později také její syn Jiří Kubíček, bratranec Václava Flesara, který chtěl pokračovat v psaní, a materiály, zbylé z původní Kroniky, a jednu kopii Mořicova strojopisu si odvezl do Prahy. Někdy v roce 1946-47 se jeho dcera legálně provdala do Francie. Odvezla s sebou i uvedené staré materiály a jednu kopii Kroniky s tím, že ve Francii dá vše ofotografovat, což bylo tam snadnější, a vše vrátí zpět svému otci Jiřímu Kubíčkovi. To se bohužel už nikdy nestalo, a i když zprvu jezdila do Prahy, stále navrácení materiálů odkládala. Později se s francouzským manželem rozvedla provdala se za jiného Francouze v Alžírsku. Otec se ji snažil přesvědčit k návratu do vlasti i navrácení písemností, ale ona se do Čech už nikdy nevrátila. Její otec to těžce nesl do konce života. Zemřel v roce 2009 a záhy i jeho manželka. Takže tímto skončila další epizoda. „Do mozaiky osudu Kroniky zbývá už vložit jeden poslední kamínek. Ještě existovala jedna kopie opisu Kroniky, pořízeného Mořicem Flesarem. V roce 1961 zemřela druhá manželka Františka Flesara, Marie. Otec měl v této době vleklé a dlouhodobé zdravotní potíže a uvažoval o prodeji domku v Rudolci, ve kterém žili, a sdělil mně, že ve stodole na kozím chlívku jsou od roku 1940 uloženy nějaké písemnosti týkající se rodové Kroniky. Uschovány byly před jihlavským gestapem, které často provádělo domovní prohlídky po obvinění mého otce v roce 1941 gestapem v Jihlavě.
Zápisy jsem opravdu našel v rozpadlém pytli ve velmi žalostném stavu, slepené od výparů, pomačkané. Některé nečitelné a naprosto rozsypané. Není divu, vždyť to tam leželo více jak 24 let. Jen dodávám, že otec domek prodal v roce 1964 a zemřel v roce 1968. Bylo velké štěstí, že jsem dokumenty odvezl, protože nový majitel by to všechno jistě vyhodil. Tento pro mne vzácný nález jsem postupně přebíral, čistil a zpracovával po dobu čtyřiceti let. Dá se říci, že se dochovalo skoro 85–90 procent zápisů, které mají okolo 2500 stran textu. Samozřejmě nebylo možné dát vše do tisku, to by bylo finančně nemožné. Proto jsem provedl jen výtah z Kronik psaných ve čtyřech obcích. Nejprve jsem vše zaznamenal a přepsal na stroji a později přepsal a uložil do počítače. Rovněž došlo ještě k dílčím úpravám v textu staré češtiny, ale vždy tak, aby to odpovídalo původnímu znění zápisu. Jména osob, obcí, panovníků, kněží a jiných osob, jsou většinou ponechána v původním znění,“ doplňuje další osudy Kroniky Václav Flesar.

Čtyřicet let práce na Kronice

Pro pochopení a objektivní posouzení a zpracování Kroniky musel Václav Flesar v uplynulých čtyřiceti letech prostudovat nepřeberné množství archivních dokumentů v Moravském zemském archivu v Brně, kde mu vždy vyšli vstříc. Rovněž navštěvoval mnohé okresní archivy, například ve Žďáře nad Sázavou, pročítal obecní a školní kroniky, sirotčí knihy, knihy poddaných, robotní knihy panství, trestní zápisy, církevní matriky katolické, evangelické i židovské a mnoho dalších dokumentů. „Prostudoval jsem i mnoho publikací profesora J. F. Svobody. Také jsem měl možnost posoudit některé zápisy s rodinami, které dosud žijí a které mně zapůjčily nějaké materiály, použité v obrazové příloze knižního vydání Kroniky. To vše jsem činil proto, abych se přesvědčil o tom, že zápisy v Kronikách jsou pravdivé.
Naši předkové zaznamenávali vše, co viděli, sami zažili i se dozvěděli z doslechu od těch, kteří jezdili po světě. Čerpali jak z ústního podání, tak z opisů od vrchnostenských úředníků, rychtářů, samozřejmě vždy za nějaký úplatek.Neměli možnost si ověřit autentičnost toho, co někde sehnali. Svědomitě však psali nejen o své rodině, ale i o životě ostatních poddaných, robotách, trestech, také někdy o radostech. V Kronice najdeme pořekadla, záznamy o nemocech, zvířeně, rybolovu, honech, zemědělství. Čteme o tom, jaký byl útlak od vrchnosti a církve, hlavně před Bílou Horou a po ní, jak probíhala násilná rekatolizace.
Zápisy jsem záměrně ukončil v roce 1923, aby se novější záznamy nedotýkaly osob a rodin dnes žijících. Respondentka Olga Ryšková z Hradce Králové a další, kteří měli možnost před vlastním vydáním knihy podrobně se s celým textem seznámit, nenašli žádná pochybení ani úmyslné zkreslování zápisů. Na konci knihy je uvedený seznam literatury, se kterou jsem porovnával zápisy Kroniky, ty lze lehce dohledat v archivech.
Údaje v Kronice vysoce překračují rámec rodiny. Proto se domnívám, že vydaná kniha nemá a dlouho nebude mít konkurenci v naší republice. Od jejího vydání v prosinci 2013 mám pouze velmi kladné ohlasy od všech čtenářů,“ uzavírá Václav Flesar.

Autor: Milan Pilař