Martin Kolář z Malče: verše mě naplňují radostí

Proč ti to trvalo tak dlouho?
Je pravdou, že jsem od počátku toužil po tom, abych svoje básně mohl nabídnout veřejnosti, podělit se o ně, o svůj svět, o cit, o to, co je ve mně. Na druhé straně jsem ale svoje verše nepovažoval za moc dobré. Přesto jsem se své texty pokusil nejdřív zveřejnit na literárních serverech na internetu. Kontaktoval jsem i profesionální spisovatele, díky nimž se jedna má báseň objevila v časopise.
K dalšímu kroku tě však víceméně donutili tví přátelé…
Ano, byli první, kteří četli mé básně a radili mi, abych s tím už konečně něco udělal. Začal jsem se poptávat, informovat o tom, jak takovou knihu vydat, až jsem našel jedno vydavatelství. Mou sbírku mi navrhli přesně podle mých představ. Byla to jedna z mála věcí, která dopadla tak, jak jsem chtěl. Splnil jsem si velký sen. Když jsem knížku Po cestách mého srdce… poprvé držel v ruce, měl jsem pocit, že jsem v životě, v němž pořád hledám své místo, něco dokázal. Každé písmenko, každý verš, i fotografie na obálce – vše je mé a ze mě.

O čem jsou tvé básně?
Od patnácti let je pro mě psaní pocitem naplnění, taková sebeterapie. Vkládám do nich svou víru, duchovnost a lásku k přírodě. Je to jakoby otisk mé duše a píseň mého srdce. Jsou to mé sny, smutek ukrytý hluboko ve mně.
Inspiroval tě někdo na tvé cestě poezií?
Největšími vzory na poli literatury se pro mne stali Chálíl Džibrán a indický básník Rabíndranáth Thákur.
Tvoje první sbírka je tedy na světě. Co bude dál?
Píši pořád, v této chvíli mohu říci, že mám již připravenou zhruba třetinu další knížky.
Texty jsi vydal v malém nákladu. Kde sbírku Po cestách mého srdce… zájemci najdou?
Koupit se dá v obchodě se zdravou výživou v Chotěboři nebo přímo u mě. Stačí mi napsat mail na adresu: koli142@seznam.cz.

Foto: Miloš Novák

Autor: Erika Nováková