Martin Komárek: Do politiky přinesu hlas obyčejného člověka

„Pokud píšete dvacet let o politice, která se vůbec nemění, ba je to s ní ještě horší, nezbývá vám nic jiného, než to zkusit sám,“ řekl v úterý 20. srpna na veřejné besedě se studenty Letní žurnalistické školy v Havlíčkově Brodě.

Kdo je Martin Komárek?
Já bych řekl, že asi zestárlý punker, kterému byl neprávem dán dar výřečnosti.

Jaké bylo vaše dětství?
Dětství jsem měl opravdu hezké, ale musím přiznat, že si z něj moc nepamatuji. Já totiž nerad vzpomínám, tak nějak mě to nebaví. Ale samozřejmě o mě i bratra se jak tatínek tak i maminka starali velice pěkně, učili nás být cílevědomí a pilní ve škole. Chtěli, abychom měli dobré výsledky. S tatínkem – Valtrem Komárkem, politikem a jedním z účastníků sametové revoluce, jsem si v mládí rozuměl dobře, vzhlížel jsem k němu. Ale jak říkám, radši hledím do budoucnosti, než abych se vracel. Na to budu mít čas na smrtelné posteli.

V novinách jste pracoval přes 20 let. Byl to váš sen?
Ne, to opravdu ne. Asi jako každý malý kluk jsem chtěl být kosmonautem. Když mě to přešlo, tak jsem chtěl objevit nějaký lektvar dlouhého života, a když jsem zjisti, v čem jsem ve škole dobrý, tak jsem se rozhodl pro novináře. A to se mi, jak už ostatně víte, splnilo.

Tak proč najednou politika?
Řekl bych to asi takhle. Pokud píšete 20 let o politice, která se vůbec nemění, ba je to s ní ještě horší, nezbývá vám nic jiného, než to zkusit sám. Víte i každý literární kritik má chuť napsat román. Většinou to dopadne hrozně, ale on je spokojen s tím, že to alespoň zkusil. Já doufám, že dopadnu líp, ale dopředu to samozřejmě nevím. Já mám nějakou vizi, jak bych chtěl do politiky přispět. Myslím, že vím, jak s lidmi mluvit, co naše země potřebuje a snad poznám dobrý zákon od toho špatného. Je důležité, aby do sněmovny někdo přinesl pohled obyčejného člověka. Většina těch, co tam teď seděli, už dávno zapomněli na to, jaké to je být obyčejný. Izolovali se. A to je podle mě to, co české politice chybí. Když mi tedy přišla nabídka od pana Babiše a já zjistil, že náš pohled na věc je docela podobný, rozhodl jsem se.

Takže kdyby ta nabídka nepřišla…?
Kdyby nepřišla, tak jsem ještě chvíli novinářem. Ale jednou bych se do té politiky stejně vmontoval.

Berete si třeba nějaký příklad od vašeho tatínka? Vyprávěl vám, jaké to bylo, když vstupoval do politiky?
Táta mi o tom vyprávěl, ale tím, jak do politiky vstupoval on, se řídit nebudu. Ani to nejde. Je jiná doba.

Vy jste vlastně začal psát v období po revoluci. Jaké byly začátky v redakci?
Jak už jsem řekl, tak mi byl do vínku dán dar výřečnosti, takže pro mě bylo poměrně lehké vklouznout do té každodenní dřiny. Víte, on to byl takový kolotoč. Ráno jsme se sešli na panáka, v poledne do redakce, kolem třetí do hospody a večer jsme se octli u vína.

Do jaké míry podle vás noviny ovlivňují lidi?
Osobně si myslím, že moc ne. Lidé si rádi přečtou, jak politické dění vtipně komentuje někdo jiný, ale jejich vlastní názor to moc nezmění. Mají přece vlastní hlavu. Naneštěstí pro nás si politici myslí pravý opak. Proto tak nadávají, když kritizujeme jejich kroky a postupy.

Máte hodně stížností od politiků? Podal na vás někdo už žalobu?
O politicích se ví, že kritizují. Kritizují hodně, rádi, veřejně. Většinou slýchám řeči o žalobách a spousty ne zrovna slušných přirovnání. Třeba poznámky od Mirka Topolánka byly hodně peprné. Většinou jsou to ale jen silácké řeči, ze kterých nic nevzejde.

Jaký je váš názor na bulvár?
No, pokud ho má někdo rád, tak prosím. Ať si ho klidně čte. I já sám, když jsem v posilovně na rotopedu, si ten Blesk přečtu. Články typu Bartošová přeskakuju a místo toho si přečtu vtip od polonahé dámy na předposlední straně. Tak to prostě je. Ale pokud se mám nějak vyjádřit k bulvárnímu tisku, tak si myslím, že by především neměl lhát nebo ponižovat lidi. Bohužel Blesk dělá obojí.

Přesto je ale nejprodávanější plátek.
Samozřejmě! Lidé milují drby, rádi pomlouvají sousedy a sledují cizí neštěstí. Vyplývá to z přirozené lidské povahy.

Máte nějaké články, takříkajíc osudové, o kterých víte, že se vám opravdu povedli a pokud by si někdo chtěl přečíst to nejlepší od vás, měl by sáhnout právě po nich?
Jak už jsme zmínil, já byl deníkářem, takže těch článků bylo nesmírně hodně. Kolikrát vám přijde dobrý nějaký aktuální komentář, ale po pár týdnech se na událost zapomene a částečně se vytratí i vtip. Já jsem si taky kolikrát po pár dnech přečet co jsem napsal, a řekl jsme si, to se ti povedlo, to bylo docela dobrý. Ale nejlepší práce jsou ty ze současnosti.

Pocítil jste změny v novinařině za tu dobu, kdy jste pracoval v MF Dnes?
To určitě, změny tam jsou. Přijde mi, že už to není taková sranda. Na novináře se klade víc práce a ti jsou pak ve stresu. Pamatuju si, že za mých začátků měl každý na starost jeden článek. Jednou jsem ale přišel s tím, že jich napíšu pět, abych dokázal, že to jde. Kolegyně se na mě podívala, co blázním, že to nemůžu zvládnout. A já je napsal. Tenkrát to byl vážně výkon. Dnes je to běžné.

Co byste poradil všem začínajícím novinářům?
Musíte být drzí – v dobrém slova smyslu, vytrvalí a hlavně sebekritičtí. Noviny jsou v dnešní době hodně o byznisu, takže se nebojte. Dále pište jen o věcech, kterým opravdu rozumíte. Přijde hodně lidí, kteří řeknou, že vaše práce nestojí za nic, ale vy si za ní stejně musíte stát. Musíte být připraveni obhajovat svoje názory, protože jedině tak si získáte respekt.

Martin Komárek - je český novinář, komentátor, spisovatel a kandidát za politické hnutí ANO - narodil se roku 1961 a je synem známého českého politika a aktivního člena Sametové revoluce Valtra Komárka - vystudoval Filozofickou fakultu Univerzikty Karlovy v Praze, od roku 1980 pracoval v MF Dnes

Autor: Tereza Švandelíková