Mišíkovo vystoupení v Telči pobavilo i dojalo

Ve středu 5. srpna bylo nádvoří telčského zámku zaplněné do posledního místečka. Všichni se těšili na živoucí legendu Vladimíra Mišíka, který hraje už přes čtyřicet let.

Nejdříve vystupovala skupina Njorek v sestavě Michal Müller na citeru, Stanislav Borek na kytaru a Jaroslav Olin Nejezchleba na violoncello. Texty písniček této kapely vychází hlavně z lidových skladeb. Hudbu ale občas muzikanti upraví.

Nejlepší bylo, když začali jamovat a do toho najednou Olin zpívá kač, kač, kač, kačena, nasypem ti zeleného jačmena. Velkým překvapením byla také písnička ve finštině. Nejezchleba se chlubil, jak dlouho se tento jazyk učili, aby byli schopní něco zazpívat. Celý text ale spočíval v samohlásce ó.

Po hodinovém vystoupení Njorka konečně přichází Vladimír Mišík s bigbeatovou skupinou Etc... K nim se přidává i Jan Hrubý na housle. Pořadatel Milan Medvěd Kolář prozrazuje, že Hrubý hraje na letošních Prázdninách v Telči už po třetí a věnuje mu tričko s logem. To si Hrubý přede všemi vezme.

Nejdříve začíná Mišík šlágry z osmdesátých let, které protne Láska je jako večernice. Dav pleská jako o závod a k muzikantům se přidává i Olin, kamarád Mišíka. „Bohužel jsem se už nevešel do auta, tak tu musím zůstat,“ zdůvodňuje. Mišík mu nechává prostor na jeho vlastní tři písničky.

Mezi jednotlivými písněmi hýří Mišík průpovídkami. Přidává stále známější písně. Členové kapely nezapomínají kolovat mezi sebou flašku čehosi průsvitného. Panuje tu nálada, jako kdyby se sešlo těchto sedm muzikantů jen tak náhodou a v pohodě spolu hráli. Posluchači nechtějí na konci Mišíka pustit a vynutí si dva přídavky. Ten poslední je v seskupení kytara, housle a akordeon. Hrají Stříhali dohola malého chlapečka, po kterém člověk nemusí ani nic dodávat.

Autor: Pavla Janoušková