Nejčernější den v dějinách Havlíčkova Brodu - 10. leden 1422

Na konci roku 1421 zorganizoval tehdejší český král Zikmund druhou ze série křížových výprav. Husité se rozhodli, že se s královským vojskem setkají východně od Prahy. A skutečně 21. prosince došlo nedaleko Kutné Hory k prvnímu drobnému střetu, během nějž byli kališníci donuceni k ústupu. Zikmund byl přesvědčen, že své soupeře zahnal do hluboké defenzivy a dovolil tak svým vojákům, aby se dočasně ubytovali v okolních vesnicích.

Husitská vojska, vedená tehdy už slepým Janem Žižkou, však pouze sbírala síly. Poté, co se k nim připojily početné posily ze severu Čech, podnikli kališníci 6. ledna 1422 na rozptýlené křižáky u Kolína mohutný protiútok. Zikmundovým bojovníkům nezbylo nic jiného než chvatně ustoupit. O dva dny později se však křižáci na dodnes ne zcela známém místě nedaleko městysu Habry na Havlíčkobrodsku kališníkům postavili znovu. Také tentokrát se jejich obranné šiky po prvním husitském nájezdu rozpadly a křižácké sbory se tak opět musely dát na útěk.

Ještě onoho dne, tedy 8. ledna večer, našla velká část křižáckých vojsk útočiště v tehdejším Německém Brodě. Husité záhy dorazili k jeho branám a už za svítání začali město dobývat. Jeho obránci statečně vzdorovali celý den, s blížící se nocí však začínalo být jasné, že početnějšímu protivníkovi dříve nebo později podlehnou. Ráno 10. ledna tak bylo vyhlášeno příměří a německobrodští vojenští velitelé s Janem Žižkou začali vyjednávat o kapitulaci.

Navzdory proklamovanému klidu zbraní ale část husitských bojovníků bez souhlasu svého velitele pobořila hradby a vnikla do města, kde okamžitě rozpoutala krvavé řádění, během kterého husité zavraždili až 1 500 ukrytých Zikmundových vojáků i nevinných obyvatel Německého Brodu. Další stovky křižáků pak utonuly při zoufalém pokusu o útěk přes nedostatečně zamrzlou Sázavu. Vydrancované město následně kališníci zapálili, pobořili a po několika dnech také opustili. V následujících letech pak Německý Brod zůstal zcela pustý.

Podle pozdějších zápisů v kronikách Jan Žižka zbabělého činu svých vojáků až do své smrti hluboce a upřímně litoval. Král Zikmund, kterému se navzdory porážce podařilo bez úhony uprchnout na Moravu, se jeho mužům v čele vojska už nikdy nepostavil. Německý Brod se z tragédie zcela vzpamatoval až po několika dlouhých desetiletích.

Autor: Jiří Svatoš