Osvobození ve Ždírci a Krucemburku: sovětský nálet a desítky mrtvých

Vojáci nacistického Německa, kteří po kapitulaci Berlína zůstali v českých zemích, usilovali v prvních květnových dnech o jediné - dostat se do amerického zajetí. Prchající kolony wehrmachtu procházely na sklonku největšího válečného konfliktu v dějinách také Ždírcem a Krucemburkem, dvěma malými obcemi nedaleko Havlíčkova Brodu.

V útěku jim dlouhé dny až na drobné výjimky nikdo nebránil. Pak ale přišel osudový 9. květen. Krátce před polednem se nad Ždírcem a Krucemburkem objevily svazy letadel s výrazně viditelnými rudými hvězdami. Zatímco vyděšení Němci se rozprchli do lesů a polí, nadšení obyvatelé pilotům dojatě mávali a očekávali brzké osvobození. Náhle však přišlo něco nečekaného. Sovětské stíhačky začaly vesnice bombardovat.

„Všimli si utíkajících Němců"

„Předpokládá se, že Sověty k tomu vedla jediná věc - zpomalit Němce při ústupu, aby jich co nejvíce pochytali. Stalin se obával, že po porážce Německa vznikne nový konflikt Západu a Východu a kvalitní wehrmacht by tak zase bojoval proti němu. Zároveň potřeboval otrockou sílu do SSSR na oživení zničeného hospodářství,“ popisuje historik havlíčkobrodského muzea Michal Kamp.

Okamžiky hrůzy trvaly jen asi dvacet minut. Jejich následky však byly nedozírné. Nečekaný nálet nepřežilo 23 civilistů, mezi nimiž bylo i osm dětí. Dalších 40 osob bylo vážně zraněno. Se zemí bylo navíc srovnáno bezmála sto domů a vážně poškozeny byly i silnice, veřejné budovy či rozvody elektrické energie.

Revoluční nálada i vztek ždíreckých a krucemburských obyvatel přispěly k tomu, že příčiny bezohledného náletu byly objasněny až po mnoha desítkách let. „Šlo o práci 218. bombardovací divize, která v tu dobu útočila i na Velkou Bíteš, Velké Meziříčí nebo Křižanov. Rusové si nejspíš všimli v oblasti vysoké koncentrace utíkajících Němců a nařídili útok,“ doplňuje Kamp. Ironií osudu navíc zůstává, že během náletu zahynulo asi jen dvacet německých vojáků.

Mohli za to Američané, tvrdili dětem po válce

Smutný příběh, který se odehrál během prvního mírového dne po šestiletém válečném utrpení, měl být v následujících letech komunistické diktatury zapomenut. Učebnice ani další zdroje se o něm zkrátka nezmiňovaly a někteří učitelé dětem, jež bombardování pamatovaly, ve školních třídách po únorovém převratu dokonce tvrdili, že v sovětských stíhačkách seděli Američané.

Část obyvatel Ždírce a Krucemburku na poválečnou obnovu a budování po boku sovětských soudruhů zanevřela. Mnoho z nich ještě před nástupem komunistů v moci odešlo do pohraničí, kde v domech a bytech po odsunutých Němcích mohli začít nový život. Pro některé z nich to však byla jen velmi slabá náplast.

Zbývá doplnit jediné. Ždírec a Krucemburk se osvobození dočkaly 9. května kolem páté hodiny odpolední. Na sovětské a rumunské vojáky však čekalo jen velmi vlažné uvítání.

Foto: Archiv obce Ždírec nad Doubravou

Autor: Jiří Svatoš