SERIÁL: HLEDÁME SVÉ PŘEDKY NEJEN NA VYSOČINĚ

Takřka každý člověk se dříve nebo později dostane v životě do fáze, kdy si klade otázky o svých předcích – kdo byli, čím se živili, jak zemřeli. Náš seriál vás provede pátráním po předcích krok za krokem.

1. díl: Rodopis aneb o našem původu
Genealogie, nazývaná také českým názvem rodopis, je jednou z pomocných věd historických. Zabývá se vztahy mezi lidmi, kteří jsou rodově spřízněni, tedy mezi sebou příbuzní. Vytváření rodokmenů je jen jednou z metod, které tato věda využívá, pro laickou veřejnost ale metoda nejviditelnější. V posledních letech se stalo pátrání po vlastním původu a vytváření tzv. občanských rodokmenů koníčkem mnoha badatelů, kteří zamířili do archivů, ale také stále častěji na internet.
Občanský rodopis se začal objevovat v 19. století, kdy se především měšťanské rody začaly zajímat o svou minulost. Před tímto obdobím známe především šlechtickou genealogii, sestavování rodokmenů nejrůznějších šlechtických rodů, které mělo prokázat jejich starobylost a často navázanost na některou z královských rodin.
Nárůst zájmu o rodopis byl následně zaznamenán ve 20. a 30. letech 20. století, ale největší rozmach zažívá rodopis v současnosti. Pátrání po vlastních předcích je pro řadu lidí zajímavé a lákavé, touží dozvědět se něco víc o tom, kdo byli jejich praprarodiče, kde a jak žili, čím se zabývali. Právě to rodopis umožňuje zjistit – a nejen to, ale mnohem více. Náš seriál vás provede pátráním po předcích krok za krokem.
Každý z následujících dílů seriálu bude provázet krátká kapitola o příjmeních, která se vyskytovala v některých obcích na Vysočině. V tomto seriálu budeme po týdnu střídat jednotlivé okresy, začneme Havlíčkobrodskem, pokračovat budeme Jihlavskem, Pelhřimovskem, Třebíčskem a pátý týden bude věnován Žďársku. V nejbližších pěti týdnech se můžete těšit na obce Kojetín (HB), Jezdovice (JI), Chyšnou (PE), Klučov (TR) a Bohuňov (ZR).

Příjmí a příjmení

Příjmí a příjmení jsou vždy v rámci rodokmenu to nejdůležitější – jak se naši předci jmenovali, co jejich příjmení znamenalo, proč nesli právě toto příjmení a kde k němu mohli přijít?
Předně je nutné rozlišovat mezi příjmím a příjmením. Příjmí, jinak též přízvisko, je označení, které bylo využíváno pro rozlišení osob se stejným křestním jménem. Příjmí jako takové nebylo dědičné, ustálené ani závazné, často ale právě z něj vzniklo příjmení. Používání stálých, závazných a dědičných příjmení bylo stanoveno až za vlády Marie Terezie, kdy se obyvatelstvo muselo přihlásit k používání jednoho neproměnného příjmení.
Vznik příjmí byl ovlivněn hlavně tím, že ve vsích bylo potřeba odlišit od sebe nositele jednoho křestního jména. Tak naši předci říkali například Jan Jírův, tedy Jan, syn Jíry, nebo Martin Tomášův. Protože ale lidí přibývalo, bylo nutné odlišovat ještě jinak. Právě tehdy se objevují příjmí podle povolání – Matěj pekař nebo Adam kolář, nejdříve psáno s malým písmenem, později už s písmenem velkým.
Další příjmí nám vyprávějí, odkud člověk pocházel. Mohlo se jednat o obecné označení, které napovídalo, že rodina přišla z hor či podhorské oblasti, nebo že šlo o konkrétní vesnici nebo místo, případně i vrchnost, od které člověk přišel (Vltavský od Vltavy, Horáček z hor). Ještě další možností pak bylo označení člověka podle některé jeho fyzické nebo charakterové vlastnosti. Jan Tichý mohl prohodit dvě tři věty ročně, Václav Černý měl hodně tmavé vlasy a pleť. Vyskytovala se také příjmí jako Krátkoruký, Šilhavý nebo Smolař, všechna vyjadřující to, jaký ten první nositel tohoto příjmí byl, případně jaké vlastnosti mu připisovali jeho současníci (Lakomý, Hrubý).
V příštím díle se můžete těšit na informace o tom, jak s rodokmenem začít.