Stoletý Jindřich Kozel čestným občanem Krucemburku

Jindřich Kozel, rodák z Fryšavy pod Žákovou horou, se narodil v rodině chalupníka jako druhý ze čtyř dětí 20. ledna roku 1910. Otec byl tesařem a pracoval na stavbách převážně v Jihlavě, matka, vyučená dámská krejčová, se starala o domácnost a malé hospodářství. To bylo hlavním zdrojem obživy rodiny. Za první světové války musel otec narukovat do rakouské armády a brzo nato padl do ruského zajetí, ze kterého se vrátil až koncem roku 1918. Obecnou školu navštěvoval Jindřich Kozel ve Fryšavě a po jejím ukončení v roce 1922 nabídli příbuzní ve Vojnově Městci rodičům, že u nich může bydlet a chodit do Krucemburku do měšťanky, kterou navštěvoval do roku 1924.

V Krucemburku se mu líbilo, poznal zde hodně kamarádů, a proto se sem v době, kdy se rozhodl založit vlastní zahradnictví, vrátil. Od konce roku 1937 žije Jindřich Kozel v Krucemburku. Hned po svém příchodu se zapojil do činnosti Sokola. V roce 1943 se oženil s Marií Novotnou, dcerou rolníka ze Ždírce nad Doubravou. Pronajal si menší byt u Pecinů vedle Družstevního domu, kde se jim později v letech 1945 a 1947 narodili synové Vladimír a Miloš.
Při leteckém bombardování na konci války přišel Jindřich Kozel 9. května díky dvěma bombám, které rozbily skleníky a pařeniště, nejen o zeleninovou sadbu. Musel začínat znovu také proto, že květnové bombardování zničilo i krucemburskou školu a její nové budovy vyrostly na pozemcích, jejichž součástí bylo i zahradnictví.
Koncem padesátých letech se stupňoval tlak na malé živnostníky, aby ukončili svojí činnost, nejen proto převedl Jindřich Kozel svoje zahradnictví do Komunálních služeb města Chotěboře. Stal se vedoucím provozovny a byl jím až do svého odchodu do důchodu v roce 1970.
Spolu s manželkou Marií vychovali tři děti, dva syny Vladimíra a Miloše a dceru Evu. V současné době má šest vnoučat a šest pravnoučat. Všechny své potomky vždy vedl ke skromnosti a pracovitosti a svým příkladem jim ukazoval, že všechny životní překážky se dají překonat a odměnou za poctivou práci je nejen mzda, ale hlavně radost a dobrý pocit z vykonané práce a čisté svědomí.
Při příležitosti stých narozenin udělila radnice v Krucemburku Jindřichu Kozlovi čestné občanství. Stal se prvním nositelem tohoto ocenění po roce 1989.

Autor: Milan Pilař