UTAJENÉ DĚJINY JIHLAVY 20. STOLETÍ MARTINA HERZÁNA

„Jde o literaturu faktu. Kniha pojednává o méně známých nebo záměrně utajovaných faktech z historie města Jihlavy ve 20. století. Kniha nejen objasňuje některé nedořešené události, ale i kritizuje mnohé škody i křivdy, které byly ve 20. století v Jihlavě napáchány - zvláště v době komunismu. Snaží se ale poukázat i na mnohé zajímavosti Jihlavy, o kterých se mnoho neví,“ vysvětluje Martin Herzán, autor knihy, která se zabývá mimo jiné největší leteckou katastrofou v Jihlavě, tajemným pomníkem Bedřicha Smetany v Jihlavě, nejmasovějším vrahem, který zabíjel v roce 1927 v Jihlavě či fantomem města z druhé světové války. Zmiňuje také jihlavskou mučící bestii, konfidenty gestapa a vraždu jihlavského okresního hejtmana, pátrání po osudu sochy T. G. Masaryka před budovou základní školy na Žižkově ulici nebo sochy T. G. Masaryka před budovou gymnázia.
Jedna z kapitol přibližuje, jak Jan Šverma vstal v Jihlavě z mrtvých.

Ukázka z knihy

Poslanec Jan Šverma vstal v Jihlavě z mrtvých

V roce 2010 vyšla v rámci bádání v archivu StB při psaní knihy Jihlava ve spárech StB najevo jedna velmi záhadná událost. Bylo zde totiž objeveno originální tajné hlášení jihlavské StB o své činnosti z listopadu roku 1945. Konkrétně šlo o hlášení za dny 9.-15. listopadu toho roku.
A zde se kromě jiného uvádí věta, ze které doslova zamrazí v zádech. Je zde napsáno: „V tomto období projížděl Jihlavou poslanec Šverma, vše mělo hladký průběh.“

Jan Šverma na československých známkách vydaných roku 1949 a 1981, foto: Martin Herzán

Tato informace je velmi zajímavá, protože poslanec Šverma podle oficiálních údajů zemřel už rok předtím, 10. listopadu 1944 v Nízkých Tatrách a následně se stal živoucí legendou KSČ v roli mladého komunistického bojovníka proti fašismu, který padl vysílením za vlast. Nebo že by to bylo trochu jinak a Jan Šverma zemřel jen na oko, aby byl jen uměle vytvořenou legendou, zatímco ve skutečnosti žil dále v utajení? To, že projížděl Jihlavou rok po své smrti, by mohl být hodně pádný důvod zmínit se o tom v tajné správě jihlavské StB - kdyby totiž někdo tuto chodící mrtvolu poznal, hrdinná legenda o hrdinné smrti mladého komunisty Švermy by se zhroutila. Tato zmínka v tajné zprávě StB z listopadu 1945 svádí k mnohým spekulacím… zvláště, když si uvědomíme, kolik podobných hrdinů komunistická strana nejen v Československu skutečně uměle vytvářela, kryla nebo se jich tajně zbavovala.
Jan Šverma byl skutečně poslancem Národního shromáždění od května roku 1935 do prosince roku 1938, kdy po podpisu Mnichovské dohody přešla zákonodárná moc na prezidenta a vládu a následně bylo v březnu 1939 Národní shromáždění nacisty rozpuštěno úplně. Jan Šverma musel uprchnout do zahraničního exilu, ale jelikož bylo jeho poslancování skončeno násilně nacistickou mocí, komunisté toto rozhodnutí neuznávali a dál Jana Švermu považovali za poslance v ilegalitě a takto jej i oslovovali až do jeho „smrti“.
Faktem je, že po prověřování v archivech se prokázalo, že v roce 1945 žádný jiný poslanec příjmením Šverma neexistoval – ani na národní, ani na komunální úrovni. Takže pokud StB v Jihlavě píše, že Jihlavou v období od 9. do 15. listopadu 1945 projel poslanec Šverma, musela tím zákonitě myslet poslance Jana Švermu, ač byl od 10. listopadu 1944 oficiálně mrtvý (byl tedy již rok po smrti).
Byl tedy Jan Šverma opravdu jen uměle vytvořený hrdina, který ve skutečnosti přežil svoji „fingovanou“ smrt a žil poté dále pod dohledem StB a možná dožil pod cizí identitou? Možná nešlo o to, udělat z něj cíleně komunistického hrdinu, prostě jen Šverma chtěl v roce 1944 uniknout nacistům z obklíčení a změna identity mu mohla zachránit život, neboť jako komunistu a bývalého šéfredaktora Rudého práva by jej čekala při dopadení nacisty jistá smrt. Pokud se vydával za někoho jiného, mohl uniknout. Jenže mezi tím pohřbili těla desítek odbojářů, kteří šli s Janem Švermou v osudové dny Nízkými Tatrami a tento pochod smrti nepřežili. Dle svědectví byla některá těla k nepoznání roztrhaná granáty, zohavená sebevražednými kulkami do hlavy nebo umrznutím. Navíc je historicky doloženo, že Janu Švermovi někdo po smrti ukradl jeho osobní tašku s dokumenty a doklady. Jak si tedy můžeme být jisti, že zubožené tělo, které mělo patřit Janu Švermovi, správně mezi desítkami dalších a v tom zmatku správně identifikovali? V podmínkách ještě horších než polních… To, že v jeho hrobě na hřbitově v Mnichově Hradišti neleží Jan Šverma, ale někdo cizí, by pomohly rozsoudit testy DNA.
Třeba komunisté neměli původně v plánu učinit z Jana Švermy ikonu a hrdinu, ale byli k tomu donuceni zespoda lidovým kultem, který si jeho uctívání vyžádal. A po jeho pohřbu už nešlo jen tak říci: „Soudruzi, všechno je jinak, vždyť k nepoznání tělesně zubožený Jan Šverma vzal promočené a potrhané osobní doklady mrtvého kolegy a s nimi se dále prokazoval nebo přesvědčil i bez dokladů falešnou identitou, přežil a nyní je tam a tam, tak jej pojďme přivítat.“ Byl to už příliš rozjetý vlak, který nešlo zastavit? Do konce války v květnu 1945 bylo samozřejmě nemožné takovou identitu odhalit - bylo by to odsouzení Jana Švermy k smrti. Možná komunisté plánovali, že by Jana Švermu náhle po válce jakoby objevili a znovu vrátili do života jako hrdinu s trochu lépe přikrášleným příběhem, ale možná pochopili, že mnohem větší hrdina bude, když zůstane oficiálně mrtvý a bude tak vzýván a uctíván jako mučedník.
Nebo se jim Jan Šverma přestal hodit? Víme, že Jan Šverma měl velmi svérázné postoje v komunistické straně a patřil k umírněnému křídlu. Tedy k pravému opaku křídla, které se dralo po druhé světové válce k moci. Pak by se živý Šverma do dalších plánů KSČ po válce již nehodil. Mohl být jakýmsi „zajatcem“ své vlastní strany, která jej mohla vydírat, držet v tajnosti, změnit mu identitu a být pod kontrolou StB, čemuž by odpovídal i zvýšený zájem o jeho pohyb. Pak by byla zpráva jihlavské StB, kterou jsem odhalil v roce 2010 v archivu StB, naprosto pochopitelnou a smysluplnou.
Ostatně Marie Švermová, manželka Jana Švermy, upadla v 50. letech v nemilost komunistů. Zatkli ji, krutě mučili a nakonec v roce 1954 nespravedlivě odsoudili a uvěznili na doživotí do vězení. Už nikdy nesměla promluvit na veřejnosti, měla ve vězení zemřít. Nakonec v něm strávila pouze 5 let. Proč se chtěli komunisté zbavit manželky Jana Švermy po jeho smrti, na to je mnoho historických pohledů. Není jednou z možných příčin fakt, že věděla o „smrti“ svého manžela více než bylo žádáno?
Je to jen jediná věta v tajné zprávě StB, ale vyvolává takové rozpaky a svádí k takovým konspiračním teoriím. Byl listopad roku 1945 a v Jihlavě se zrodila jedna z dosud nevysvětlitelných záhad.

Autor: PhDr. Martin Herzán
Název: Utajené dějiny Jihlavy 20. století
Vydal: PhDr. Martin Herzán
Roku: 2014 - listopad
Formát: A4
Vazba: Tvrdá, vázaná
Stran: 114
Cena: 195 Kč

Autor: Milan Pilař