Vzpomínáme 140. výročí narození Františka Bílka

Zastaví-li se návštěvník hřbitovů 6. listopadu u Březinova hrobu v Jaroměřicích, Ošmerova hrobu v Lipníku, rodiny Demlovy v Tasově, v Babicích u hrobu kněze Josefa Ševčíka, u hrobu matky spisovatele Vaňka v Pelhřimově či u hrobu Františka Jecha v Moravských Budějovicích, setká se na náhrobcích s nezaměnitelným rukopisem sochaře Františka Bílka.

Je až s podivem, že na relativně malém území zanechal tento geniální tvůrce období symbolismu tolik svých prací. V Nové Říši lze obdivovat mimo Bílkova náhrobku na hřbitově i jeho křížovou cestu v chrámu sv. Petra a Pavla. Tu vytvořil spolu s Viktorem Förstrem.
Obdivuhodná byla i Bílkova činnost ilustrátorská. Je autorem kreseb a dřevorytů k básnickým sbírkám i esejům Otokara Březiny, s nímž udržoval téměř třicetileté přátelství. Ilustroval i knihy Jakuba Demla, rovněž svého přítele. Básník Bílkem zcela zaujatý vydává v roce 1905 ve Florianově staroříšském Studiu grafický cyklus Souborné práce Františka Bílka. Ten pak ilustruje Demlovy Šlépěje a knihy Miriam, Česno, Sestrám, Rosničku, Pro budoucí poutníky a poutnice, Tanec smrti, Sokolskou čítanku a další krásné tisky.
S kompletním Bílkovým dílem se dnes můžeme setkat na dvou místech – v nedávno rekonstruované vile v Praze na Hradčanech a v jeho letním sídle v Chýnově u Tábora, které si sám navrhl a jež bylo postaveno v roce 1898. Tam v roce 1941 František Bílek zemřel, když odešel z Prahy před německými okupanty. Dnes je objekt jeho památníkem a v těsné blízkosti se nalézá dům rodný. Bílek je pochován se svou manželkou a dcerou na místním hřbitově, který je další galerií pod širým nebem, kde můžeme obdivovat jeho mistrovské práce.

Autor: Pavel Kryštof Novák