Hrad Ronov – zapomenutá a poslední oběť řádění Jana Žižky

První písemná zmínka o Ronovu pochází z roku 1329, kdy sloužil pravděpodobně jako strážní hrad na důležité obchodní stezce mezi Žďárem a tehdejším Německým Brodem. Potomci Smila z Ronova, zakladatele hradu, však původně malé ronovské panství v příštích desetiletích výrazně rozšířili. Za Smilova syna Zdeňka je na hradě připomínán dokonce purkrabí, což dokazuje, že Ronov nutně musel být centrem určité rozsáhlejší správní oblasti. V té době k němu náležela například Přibyslav nebo dnešní Havlíčkova Borová i s okolními stříbrnými doly.

Význam ronovského panství stoupal až do počátku patnáctého století, kdy se jeho pánem stal Čeněk z Ronova, který proslul jako zavilý odpůrce husitů. Spolu se svým bratrem Hynkem se tak v roce 1421 účastnil křižáckého tažení u Chotěboře, při němž bylo upáleno na tři sta vzdávajících se kališníků.

Odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Sedmého října 1424 totiž Ronov obklíčila husitská vojska, vedená tehdy už slepým Janem Žižkou z Trocnova, která hrad za několik hodin dobyla a později jej i podpálila.

Následné osudy hradu zůstávají zahaleny tajemstvím. Ronov zřejmě zůstal obyvatelný a velmi pravděpodobně i obývaný. Jeho význam však už v dalších letech výrazně klesal. Velmi rychle měnil majitele, mezi nimiž se na krátko objevil mimo jiné i syn tehdejšího českého krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1538 je pak poprvé zmiňován jako pustý.

Do dnešních dní se z kdysi rozsáhlého hradního komplexu dochovaly pouze zbytky vnějších hradeb a všech tří věží.

Zřícenina se nachází asi tři kilometry od Přibyslavi na vyvýšeném skalnatém hvozdu, který je ze tří stran obklopen Losenickým potokem. Nejlepší přístup k Ronovu je po značené stezce, která začíná ve stejnojmenné vesnici. Cesta k hradu však prochází soukromou oborou, kde čas od času probíhá odstřel zvěře, a proto její provozovatel důrazně varuje turisty, aby z vyznačené cesty ke zřícenině nescházeli.

Autor: Jiří Svatoš