Hromadná bouračka v Jihlavském tunelu - naštěstí jen cvičení

Je 20.00 a já se blížím k jihlavskému tunelu. Pěšky. Všechny příjezdové silnice zablokovala policie. Na přilehlém mostě a okolních stráních postává asi stovka přihlížejících místních lidí. Při vstupu do tunelu poslušně mířím za hasičskou pásku a blížím se k místu simulované dopravní nehody.

Tunel měří 304 metrů, přibližně uprostřed na pravé krajnici stojí "nabouraný" autobus, za ním nákladní auto. Autobus má v přední části zapasovaný vrak osobního automobilu položený na pravém boku. Figuranti z řad cestujících jsou už na svých místech. Těsně po půl deváté vypuká akce. Cestující křičí a buší do oken autobusu, přijíždí první zásahové vozidlo hasičů, v těsném sledu druhé. Hasiči rozbíjí zadní sklo u osobního auta a vyprošťují řidiče. Stejný osud čeká boční sklo autobusu, sprcha skleněných střepů padá na asfalt. Přicházejí na řadu vyprošťovací nůžky a hasiči vystříhávají a vyřezávají otvor do boku autobusu. Pak postupně vynášejí zraněné a ukládají je na shromaždiště nedaleko autobusu. Jako první přicházejí na řadu těžce ranění, které odnášejí ven z tunelu na shromaždiště záchranky. Zranění mají na rukávech barevné pásky podle závažnosti zranění.
Dozvídám se, že kvůli úniků nafty je tunel teď považován za nebezpečné místo, proto jsou ranění vynášeni ven a záchranka zasahuje před tunelem. Trvá téměř hodinu, než jsou všichni cestující evakuováni. Záchranné práce z mého pohledu probíhají koordinovaně a poměrně rychle. Z řad přihlížejících policistů zaslechnu názor, že ve skutečnosti by zranění reagovali úplně jinak. Možná ano, kdo zažil na vlastní kůži dopravní nehodu, ví, že tam je více krve, křiku, hysterie. I v simulovaných podmínkách však namaskovaná zranění na mě působí místy dost věrohodně. Podle scénáře si dopravní nehoda vyžádala dva lidské životy a dalších 28 osob utrpělo různě závažná poranění. Při srážce měly uniknout pohonné hmoty nejen na komunikaci, ale také do kanalizace a řeky Jihlavy. Ve chvíli, kdy my se nacházíme v tunelu, na řece Jihlavě hasiči spouští norné stěny. Od tiskové mluvčí Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina Petry Musilové se dovídám, že zhodnocení akce, dojezdových časů apod. bude k dispozici až za pár dní. Hasiče teď čeká úklid vraků a vozovky a já vycházím před tunel. Už je úplná tma, zhruba tři čtvrtě na deset. V tuto chvíli zde ještě operuje zdravotnická záchranná služba. Mezi "zraněnými" na asfaltu leží i dva lidé pod plachtou. I když vím, že ve skutečnosti nejsou mrtví, vypadá to dost děsivě na to, aby mi to připomnělo pohled na skutečnou oběť dopravní nehody, kterou jsem takto viděla ležet na silnici. Odcházím, cestou mě ještě míjejí poslední houkající a blikající sanitky mířící k nedaleké nemocnici. Policie, která blokuje sjezd k tunelu zastavuje auta v přímém směru a dává sanitám přednost. Situace před policejním zátarasem je klidná, auta projíždějí krokem a poslušně se zařazují podle pokynů policistů. Možná se některým Jihlavanům nelíbilo tříhodinové dopravní omezení, které si cvičení vyžádalo. Já si ale říkám spíš to, že by bylo dobré, kdyby hasiči podobnou událost v jihlavském tunelu na ostro nikdy nezažili.

Fotoreportáž z místa cvičení: Zuzana Javůrková

Autor: Eva Vorálková