Lezci z Vysočiny přešli hlavní hřeben Západních Tater

Luboš Gável alias Gavson a Honza Navrátil alias Hanz se vydali na zimní přechod hlavního hřebene Západních Tater.

"Zimní lezení v Tatrách bylo odjakživa povinnou horolezeckou školou, kterou prošla taková esa jako Radek Jaroš, či Josef Rakoncaj. Podmínkou pro úspěch jsou bezpodmínečně fyzická zdatnost, orientační dovednosti, technika a v neposlední řadě dobré počasí," tvrdí oba horolezci, kteří fyzičku na umělé stěně a běžkách a techniku na horolezecké stěně ve Víru na Bystřicku. Poté sbalili batohy a autem vyrazili na Slovensko.

Dvojice se rozhodla zdolat jednu z nejnáročnějších zimních hřebenovek ve střední Evropě, jejíž svahy jsou extrémně lavinézní a počasí dost vratké. Hnacím motorem byly pro Gavsona a Hanze halušky, které si slíbili za odměnu po zdárném ukončení akce.

Mrazivá noc

První přespání bylo bez stanu u bývalé Tatliakovy chaty při teplotě -18°C. "Civilizace byla daleko za námi a před námi 1000 výškových metrů do sedla. S batohy se nestoupalo rychle, ale cestu jsme ukrajovali rychle až do té doby, než se před námi zjevil slovenský Matterhorn alias Ostrý Roháč. Ten, kdo prošel tato místa v létě, jistě uzná, jak majestátně tato hora od východu vypadá. Hroty maček se zakusovaly do tvrdého sněhu a my se opírali na strmém svahu o své cepíny," popisují cestu horolezci.

Jakmile se dostali dostali do skalnatého terénu, začali se jistit i lanem. "V tu chvíli člověk zapomene na všechny problémy a soustředí se na vyřešení jediného – překonat výškové metry a stanout na vrcholu. Ruce mrzly kvůli foukajícímu severáku, ale pohyb nám pomáhal udržovat tepelný komfort," vzpomínají Gavson a Hanz.

Nahoře se jim nabídly velkolepé rozhledy. Brzy se ale museli vydat na další vrchol, aby se do večera stihli dostat do chaty. Další den ráno čekal duo lezců pravděpodobně nejtěžší úsek přes Tri Kopy a Baníkov. Řětezy, pomáhající v létě zdolat nejstrmější úseky, byly tou dobou pod příkrovem sněhu. Úzké špičaté hřebínky široké maximálně půl metru vyžadovaly přesný krok. Na pravé straně se nacházela hluboká skalnatá strž, vlevo pak dlouhý lavinézní svah. Po překonání dvojice došla na vrchol Salatína.

Čarodějka příroda

Pak se ale ukázala síla přírody. V noci se zvedla prudká vichřice, která se ani ráno nemínila utišit. Lezcům zbývalo sejít 1000 výškových metrů dolů. Zvládli je a čekaly je slíbené halušky.

Opět jsme si dokázali, že přátelství se utužuje nejlépe v extrémních podmínkách, výkon není jen od brankách a zážitek nemusí být vždy příjemný, hlavně když je hluboký a trvalý. Horám děkujeme za krásné zážitky a úspěšný návrat. S pokorou přiznáváme, přírodo, jsi mocná čarodějka," shodují se oba horolezci.

Autor: Lucie Pátková