Není jazz jako jazz, ohlédnutí za Hudebními slavnostmi ve Vilémově

Slavnosti se uskutečnily poprvé v roce 2007 na počest hudebníka, který na zámku ve Vilémově působil. Posluchači čekali, jak je překvapí jazzová hudba ve fresce Slíbila jsem si bdít v podání Vladimíry Krčkové v doprovodu kontrabasu Petra Dvorského, neboť to bylo něco neobvyklého v prostorách zámeckého sálu, kde zatím zněla převážně hudba komorní. A skutečně, nestačili se divit.

Přestože zpěvačka Vladimíra Krčková předem seznámila posluchače s tím, že v jazz lze přeměnit téměř jakoukoli hudbu, zejména barokní, byli překvapeni. Už v úvodním dílku Nature Boy Edena Ahbeze se snoubil jazz, balada i píseň a zastřený hlas zpěvačky dokonale ztvárnil potřebu milovat i být milován v poválečné době roku 1947.
Podobně i jávské tance S. Gainsbourga či Carmen G. Bizeta. Zajímavé bylo podání snad jediné britské barokní opery Dido v árii When I am laid in carth. Hlas zpěvačky a zejména nezvyklý doprovod kontrabasem, kterým dokázal Petr Dvorský doslova podtrhnout jazzové podání písní J. Kosmy, H. Carmichaela i Beyonce nepřestaly překvapovat. A jak jinak, zazněl tu i G. F. Händel písněmi He was despised (byl opovrhoval) a Place Langer around me (kolem mne je nebezpečné místo). Celý koncert se vydařil a posluchači si jistě odnáší i trochu jiný pohled na jazzovou hudbu. Škoda, že nezazněla jediná píseň česky.
Na závěr při pohoštění, mimochodem s vynikajícím domácím jablkovým závinem z rukou Vladimíry Rubinsteinové, posluchači ještě dlouho rozebírali nezvyklost koncertu, zármutek nad letošním ukončením hudebních akcí na zámku a vyjádřili poděkování za pořádané akce. Rozcházeli se s ujištěním, že hudební slavnosti budou pokračovat a jistě se najde prostor i finanční zajištění dalšího kulturního využití zámku.

Autor: Věra Vejnarová