Sdružení Krajina zjišťuje historii zemědělství na Žďársku

Jak se na Žďársku hospodařilo? Jak se sedláci starali o pole? Co kvetlo na loukách? Na takové otázky se snaží najít odpovědi Sdružení Krajina.

obrázek: Sdružení Krajina zjišťuje historii zemědělství na Žďársku
Své bádání pracovníci Sdružení realizují prostřednictvím rozhovorů s pamětníky, kteří vědí, jak vypadalo zamědělství na Žďársku před rokem 1950 a jak se měnilo až k dnešní podobě. Jak podotýká Tomáš Blažek ze Sdružení Krajina, tyto vzpomínky jsou poměrně vzácné, protože pamětníků stále ubývá.

Jak se ve žďárském regionu hospodařilo ještě před nástupem kolektivizace a jak se pečovalo o mokřady, to se nyní sdružení snaží zjistit v Počítkách, kde se už léta věnují ochraně krajiny, především podmáčených luk. Projekt, který trvá od začátku letošního roku, využívá postupů ne příliš známé orální historie.

„Metody orální historie spočívají v mapování nějakého tématu prostřednictvím ústního sdělení. V praxi to znamená, že tazatel najde pamětníka – většinou bývalého sedláka nebo jeho potomka - a nahraje s ním rozhovor o nějaké konkrétní lokalitě, o její historii a o tom, jaké postupy a technologie se při tehdejším zemědělství a při péči o krajinu uplatňovaly. Vyprávění se většinou neobejde bez osobních a rodinných vzpomínek, které mohou přiblížit různá období našich novodobých dějin v návaznosti na konkrétní region,“ uvedl Tomáš Blažek ze Sdružení Krajina s tím, že neupravovaný zvukový záznam se doslova přepisuje a může sloužit nejen ochráncům přírody, ale také například historikům, etnografům nebo lingvistům.

Kde se co páslo

Hodinové, ale i delší rozhovory už vznikly se šesti pamětníky z Pokojova, Lhotky, Kameniček a Křižánek. „Ještě jsme neměli čas na jejich podrobnější rozbor, ale už teď víme, že pro nás budou přínosem. Zajímavý je například sumář obvyklých prací, jako je jarní příprava půdy, zavlažování a odvodňování, počet sečí a podmínky pasení, jaká zvířata se kde pásla a jak právě díky tomu ta která lokalita vypadala. Jak se kterým místům říkalo a jaké byly lidové názvy tehdy běžných a dnes už ohrožených rostlin. Jak moc si lidé vypomáhali, jak se bránili škůdcům, co, jak a kdy se hnojilo… Je toho hodně,“ vyjmenoval Blažek.

Ke zvukovým a písemným záznamům by měly postupně přibýt i dobové fotografie, některé doplněné současnými snímky. Na nich bude patrné, jak moc se v průběhu několika desítek let krajina na Žďársku změnila.

Systematické mapování historie obhospodařování podmáčených luk mohlo Sdružení Krajina zahájit díky finanční podpoře Nadace Veronica a metodické podpoře Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.

Autor: Lucie Pátková



Další články