Dopolední program třetího festivalového dne zahájila téměř dvouhodinová projekce filmu Česká cesta. Martin Kohout, vystudovaný sociolog a dokumentarista, v něm komponuje obraz kuponové privatizace především skrze techniku mluvících hlav. Václav Klaus, který je všeobecně vnímán jako výrazná postava kuponové privatizace, se v dokumentu neobjevuje, což také bylo jedním z hlavních témat diskuze, stejně jako pro diváky těžko přijatelný Kohoutův nepříliš pozitivní a radostný úhel pohledu na události 90. let. „Film není pravda, je to úhel pohledu a já se snažil ukázat pohled pod povrch onoho veselí, které si tu všichni pamatujete. Vyčítali mi, že je film apolitický. Jak jsem jej ale měl udělat politicky? Mělo v něm zaznít: volte sociální demokracii, ale jinou, než jakou tu máme?“ vysvětlil Kohout při diskuzi.
Ji.hlava navazuje na cyklus retrospektiv. Ve čtvrtek se dostalo prostoru filmům francouzského avantgardisty s ukrajinskými kořeny Eugéna Deslawa. Druhý blok jeho filmů uvedl francouzský historik a odborník na Deslawovu pozůstalost Lubomir Hosejko, vyzbrojený originální Deslawovou kamerou. Deslaw kolem sebe šířil auru plnou polopravd, není tedy zcela snadné jednoznačně určit autorství některých filmů, které mu jsou připisovány,“ uvedl český dramaturg sekce David Čeněk. Snímek Pán, který snědl býka Deslaw sice pouze ozvučoval, ale přízeň diváků, kteří po celou dobu projekce reagovali bouřlivým smíchem, si svou groteskností získal již v první minutě.
Diskuze s Assangem zaplnila Dům kultury v Jiíhlavě
Otevřenou diskuzi s Julianem Assangem sledovalo v největším festivalovém sále přes 600 lidí. Na dotaz, zda zveřejněním tajných depeší neohrozil v konečném důsledku životy lidí, reagoval odmítnutím.
Imigrační tematika v Ji.hlavě
Ji.hlavský festival se každoročně snaží reagovat na aktuální témata, i proto začne čtvrtý festivalový den autorským pohledem norského dokumentaristy Thomase Østbyeho na život uprchlíků. Ve svých dvou výjimečných filmech zkoumá příchod Liberijce Emanuela do Norska a jeho návrat zpět do Afriky poznamenaný určitou deziluzí. Zatímco snímek Představa o Emanuelovi, uvedený na Ji.hlavě už v roce 2012, ukazuje první kroky hlavního protagonisty Emanuela norskou zemí i státním systémem spojeným s žádostí o azyl, druhý nový film Pryč z Norska zaznamenává jeho návrat po deseti letech anonymního života uprchlíka v Norsku zpět do rodné Afriky. Na severu Evropy totiž nezískal oficiální identitu, nemůže pracovat, studovat nebo se oženit, a tak se z mysteriózního objektu zájmu prvního filmu stává myslící a cítící bytost s vlastním cílem – cestou zpět. Videodeník natáčený na cestě zpět do Afriky klade podstatné otázky spojené s pocity emigrace, možnostmi identifikace s novou zemí i ne-možností vrátit se zpět domů. Thomas Ostbye má také film v soutěžní sekci Opus Bonum s titulem Věci a ve výstavním prostoru Laboratoria mohou diváci navštívit instalaci jeho interaktivního filmu 17 ostrovů.
Masterclass: legenda arménské kinematografie
Své svérázné filmy osobně uvede další ji.hlavská průhledná bytost, významný arménský myslitel a filmař Artavazd Pelešjan. Muž, jehož filmovou tvorbu využívající metodu found footage obdivuje i jinak velmi kritický Jean-Luc Godard, natočil stěžejní díla arménské dokumentární kinematografie jako My (1969), Obyvatelé (1970), Konec (1992) či Život (1993).
Pelešjan počátkem sedmdesátých let formuloval svoji teorii distanční montáže, jež je radikálním průlomem v dějinách střihové skladby, neboť stojí v jisté opozici vůči tradičnímu chápání filmové montáže. Zkrácená verze jeho teoretické stati Distanční montáž vyšla v češtině v 80. letech v časopise Film a doba. „Nápad pozvat Artavazda Pelešjana do Česka přišel od studentů střihové skladby, kteří trpěli nedostatkem divácké zkušenosti s jeho filmy. Vůbec poprvé budeme mít možnost se skutečně seznámit s Pelešjanem osobně a slyšet jeho svědectví o zkoumání filmového univerza,“ vysvětlil Martin Čihák, pedagog střihové skladby na FAMU a hlavní iniciátor Pelešjanovy návštěvy v České republice. MFDF Ji.hlava uvedl Pelešjanovu retrospektivu na začátku tisíciletí a tímto navazuje na zkoumání jeho výjimečného díla.
Autor: Michaela Cmíralová
