Afrika, Alpy, ale i Írán, to vše letos přinesla na Vysočinu Expediční kamera

To je Expediční kamera. Milovníci cestování, adrenalinu, dobrodružství, ale i divoké a exotické přírody si rozhodně přišli na své. Sedmý ročník filmového festivalu Expediční kamera i letos ukázal, jak může být příroda nevyzpytatelné. Festival probíhá od 18. února do 5. dubna v celé České republice i na Slovensku.

Ve čtvrtek 10. března se festival konal i v Havlíčkově Brodě v klubu Oko. Organizátoři celkem představili devět filmů, z toho osm hlavních a jeden bonusový, který si vybírají organizátoři jednotlivých měst sami.
Prvním filmem byl Himalaya. Nejkratší snímek festivalu, který natočila litevská žurnalistka a fotografka Berta Tilmantaite. „Slyšeli jste o mně, viděli jste mě mnohokrát, ale víte, kdo jsem? Podejte mi ruku, povedu vás, budete muset za sebou nechat svoje slabosti a strachy a překonat sami sebe…“, to jsou úvodní slova filmu, která mají znázorňovat slova samotných hor. Slovo Himalaya znamená domov sněhu. I když filmařka svoji třítýdenní výpravu shrnula do pěti minut, dokázala ukázat místo, které je domovem pro tisíce lidí. Stačí jedno slovo, které celý snímek vystihne snad ze všech nejlépe – namasté.
Dalším filmem v pořadí byl snímek s názvem 82 vrcholů. Jde o příběh Ueliho Stecka, který během 62 dnů pokoří 82 vrcholů, které mají více než 4000 nadmořských metrů. Proč zrovna 82? Jde totiž kompletně o všechny čtyřtisícové vrcholy švýcarských, italských a francouzských Alp. Ueliho, přezdívaného Švýcarská mašina, na cestě doprovází jeho kamarád Michi Wohlleben, ten se však během cesty zraní a nemůže dál pokračovat. Ueli tak musí několik vrcholů zdolat sám.
Třetí film nese název Mizející delta. Film z USA, který je o zapomenuté řece Colorado. Ústí řeky bylo na počátku dvacátého století plné rostlin a živočichů dnes ale vždy vyschne dřív, než se dostane k moři. Dva státy se proto dohodly, že se opět pokusí sjednotit řeku s mořem. Filmař Pete McBride, který řeku Colorado miluje nadevše, si nemohl tuto záchrannou akci nechat ujít. Proto se rozhodl se svými kamarády na paddleboardech vyrazit na řeku a sjet ji. Pete se tak snaží poukázat na to, že voda je přírodní zdroj, který má dopad na nejen na nás, ale i na životní prostředí. Po krátké pauze přišel na řadu další filmový blok. Prvním filmem tohoto bloku byl Karun. Snímek o dvou britských dobrodruzích, kteří vyrazili do íránské přírody sjet řeku Karun. Chtěli světu ukázat, že Írán je krásné místo, a liší se od toho, jak jej vidíme my.
Dalším a zároveň i nejdelším snímkem celého večera byl Suri. Jde o nejnovější film Pavla Barnanáše ze Slovenska. Pavol je velkým dobrodruhem a fascinuje ho především Afrika. Tentokrát se s partou přátel vypravil do Etiopie, aby našel proslulý kmen Suri. Skupina cestovatelů se vydává na plavbu po neznámé africké řece, kde musí čelit i několika setkání s nebezpečnými hrochy. Po putování pralesem se Pavol opravdu setkává s kmenem Suri. Po dlouhém přemlouvání mu dovolí se ke kmeni připojit. Kmen, který bojuje za svou budoucnost a svoje tradice ale nemá moc šancí na přežití. Etiopská vláda jejich území rozprodává velkým korporátním společnostem, které je chtějí pro těžbu zlata. Právě proto je film jeden z nejlepších, možná i nejlepší na festivalu. Zachytil něco, co za pár let už nebude moct nikdo jiný.
Dalšími filmy, kterými se může festival pochlubit, jsou bonusové Sníh na Nilu, I-VIEW, nebo Travailen. Tyto filmy zahrnují převážně hory a jejich majestátnost.
Určitě se vyplatí počkat až do konce, i když pět hodin filmů je přece jen dost, stojí to za to. Pro ty, kteří ještě Expediční kameru nenavštívili v nějakém jiném městě, Jihlava bude pořadatelem ve čtvrtek 30. března.

Autor: Lucie Ješátková