Když dobrovolník z Fokusu vypráví…

Slunce svítí vysoko na obloze. Nepálí. Procházím přes vrátnici a mířím na místo určení – jedno z oddělení psychiatrické nemocnice. Kolem je to samá růžová budova a stromy. Říkám si, že i stálému zaměstnanci chvíli trvá zorientování se, kde se vlastně nachází které oddělení.
Ovšem touha vyznat se ve spletitém uspořádání budov, nebylo to, co vedlo mé kroky, když jsem se rozhodla stát se zde dobrovolníkem. Byla to jakási zvláštní touha – touha být potřebná, pracovat s lidmi a hlavně s těmi, na které se zas tak často nemyslí… K tomu je psychiatrie ideálním místem. Neříkám, že je to práce snadná, má svá specifika, ale o to sladší přináší odměnu. Není snad nádherný pocit rozesmát schizofrenika, který je známý citovým oploštěním – tedy sníženou schopnosti prožívání? Není snad krásné přesvědčit někoho, kdo jen tak sedí a do ničeho se mu nechce, aby vám nakreslil cigarety, neboť je vášnivým kuřákem? Není snad hezké, když se na vás někdo těší? Když mu uděláte radost pouhou pohádkou puštěnou na DVD, nebo citrónovými sušenkami? Každý člověk se umí radovat z maličkostí.
Obzvlášť oni, pokud jim dáte možnost mít z čeho. Jen to hned nevzdávejte, chce to čas. Přijít na tzv. způsob jak na ně. U někoho na to dokonce možná nepřijdete nikdy. Ale nevadí. Ani v normálním životě nejste přeci sympatičtí každému. Berte to stejně. Nezáleží na tom, jestli bude potěšených duší pět nebo dvacet. Pokud bude spokojena jedna, pak to splnilo účel – někoho to potěšilo, zaujalo, zpříjemnilo a ozvláštnilo mu to život za okny psychiatrické nemocnice… A navíc vám to dá skvělou pracovní a sociální zkušenost. Tak pojďte také rozdávat radost,“ svěřuje se Denisa.
S její prací jsou zaměstnanci léčebny v Brodě spokojeni, podle nich se Denisa svědomitě věnuje pacientům, získala si je hned od začátku. Je schopna vymyslet aktivity, ze kterých si každý určitě vybere.

Více o dobrovolnictví na www.fokusvysocina.cz.

Autor: Michaela Miřátská