Martin Rigó: Češi jsou motorkářská národ. Ví se to o nás i v zahraničí

„Když jsem se ve třinácti letech rozhodoval, čím budu, řekl jsem tátovi, že chci být automechanik. A on říkal, Martine to ne, ty budeš chodit v bílém plášti a budeš mít čisté ruce. Tak jsem se stal chemikem a chodil v bílém plášti a měl čisté ruce. Pracoval jsem v Jaderné elektrárně Dukovany. Nicméně láska k autům byla silnější a proto, když jsem měl v elektrárně třeba odpolední směnu, tak jsem jel ráno za kamarádem, který měl autoopravnu, převlékl jsem se do montérek a celé dopoledne jsem opravoval auta. Ve dvanáct hodin jsem se převlékl, umyl ruce a jel do elektrárny. Tam jsem se pak těšil na druhý den, jak ráno brzo vstanu a půjdu zase opravovat auta,“ vypráví Martin Rigó který jezdí závodně motokros, byl dvakrát druhý v krajských závodech, zajel si mistrovství republiky a provozuje v Třebíči, Jihlavě a ve Žďáru nad Sázavou prodejny s autodíly Meteor.

Kdy jste přičichl poprvé k vůni benzínu?
Motorismus mě táhl od mala. Vzpomínám si, když jsme jezdili na „JZD výlety“, tak mi maminka nosila malou židličku. Neseděl jsem na sedadle jako ostatní, ale vedle řidiče na židličce. Sledoval jsem pana řidiče i několik hodin a byl jsem spokojený.

Když se na vás dívám, vypadáte tak trochu jako žokej. Ti se musí starat o svoji postavu. Je to podobné jako když osedláte motorku?
Určitě ano. Když budete mít o dvacet kilo víc, tak to musíte unést. S velkým barelem na zádech se špatně jezdí. Motokros je dnes moderní atletika, je to hodně náročný sport na fyzičku a každé kilo je znát. V mé třídě je sedmdesát kilogramů hraniční. Kluci se pohybují kolem šedesáti, šedesáti pěti kilo.

Česká republika má dlouhou motorkářskou tradici. Dodávali jsme do světa značky Jawa, ČZ. Stále se na nich jezdí. Jaký mají podle vás Češi vztah k motorismu teď?
Musím říct, že je o Češích ve světě známo, že je to motorkářský národ. Poláků je skoro 40 milionů, Čechů je deset milionů a přitom počet prodaných motorek je stejný. Spousta chlapů má doma motorku. Hodně jich je ještě schovaných ve stodolách a garážích, zažívají teď znovuzrození. Češi motorky také moc rádi kupují a opravují.

Vše je o rychlosti. Aby porouchané auto mohlo co nejdříve jezdit, potřebují mít automechanici včas náhradní díly. Vy jste na Vysočině zavedl rozvozy autodílů dvakrát denně. Nepředběhl jste před dvaceti lety dobu?

Vždycky mi všichni říkali, že pokud si chci zprotivit svého koníčka, tak si z toho udělej svoji práci. Podnikám 21 let a pořád mě to baví. A jsem hrozně rád, že jsem v tomhle oboru. Když jsem začínal, otevřeli jsme specializovanou prodejnu s autodíly na značku Fiat. Každý pátek jsem ráno vyrazil, po obědě jsem přijel a dovezl jsem objednané autodíly. Když přišel zákazník a ptal se na díl, který jsme zrovna neměli, tak přišel za týden. Před dvaceti lety dodání náhradního autodílů trvalo třeba až tři týdny. A bylo to v pořádku, nikdo se nerozčiloval. Dnes se lidé neptají, jestli umíte ten a ten autodíl sehnat. Přijde, zeptá se, a když nemáte, odchází jinam. Auta musí jezdit a lidé nechtějí čekat několik dní a týdnů na spravení. Je potřeba se přizpůsobovat době.

Vedle sítě Autodílů Meteor a prodejny Rimoto v Třebíči jste ještě vybudoval v Praze specializovaný obchod zaměřený na motorky a vybavení. Je pravda, že takto specializovaný obchod je jediný v republice?
Ano, máme tam exklusivní motorky, které jsou vyrobeny třeba v deseti kusech pro celý svět, jsou tam ty nejlepší značky motorek a také motorkářské vybavení. Je to moje potěšení, tak jsem pražskou prodejnu nazval podle svého závodnického označení MR 43. Česká republika je malá, dva takové obchody by se tu neuživili.

Autor: Eva Fruhwirtová