S teplým počasím se na Vysočině znovu objevují klíšťata

Nemocí je celá řada, ale nejčastější a nejnebezpečnější je vedle klíšťové encefalitidy tzv. lymská nemoc neboli borelióza. Na Vysočině se touto nemocí každoročně nakazí stovky lidí, v celé ČR pak tisíce.
Petr Dymáček, místopředsedy občanského sdružení, který přednášel v Pelhřimově, přiblížil čtenářů online deníku Vysočina-news.cz léčbu boreliózy, která je řadou odborníků podceňována a lékaři tuto nemoc podle jeho slov často bagatelizují.

V čem je podle Vás borelióza nebezpečná
Borelióza je zákeřná právě v tom, že se z počátku šíří v těle pomalu a mnohdy i nepozorovaně a její příznaky jsou těžko identifikovatelné.
Pokud člověk nemá onu známou červenou skvrnu několik dní až týdnů po odstranění klíštěte, ani nemusí vědět, že se boreliózou nakazil. A skvrna se vytvoří jen asi u poloviny případů. Pokud se v časném stádiu borelióza nevyléčí dostatečnou dávkou antibiotik podávaných po potřebnou dobu, pak přechází do chronicity a způsobí potíže daleko závažnější. Člověku dokáže doslova zničit život soustavnými bolestmi, které často vyústí v trvalou invaliditu, ve ztrátu zaměstnání a mnohdy i přátel a rodiny. Takovému neléčenému nebo špatně léčenému pacientovi se doslova zhroutí svět.
Cílem semináře, který proběhl v Pelhřimově, bylo zvýšit mezi lékaři povědomí o této nemoci, o tom, co dokáže, a především jak ji léčit a jak pacientovi pomoci. Ono vlastně i samo občanské sdružení vzniklo jako odpověď na špatnou informovanost občanů a lékařů o této problematice. Jeho členové, kteří pocházejí převážně z řad postižených pacientů, se v rámci svých možností snaží tuto situaci napravit prostřednictvím otevřené komunikace se zainteresovanou odbornou i laickou veřejností.

Borelióza se tedy nevyléčí za dva týdny užívání antibiotik, jak je běžně ordinováno... v čem je tedy problém? Proč se někdo uzdraví a jiný ne?
Ano, lékaři dnes ordinují na časnou nákazu boreliózou antibiotika na 10-14 dní, mnohdy ani to ne, jak jim ukládá Doporučený postup pro léčbu boreliózy vydaný Společností infekčního lékařství. Často nepřihlížejí k faktu, že každý pacient je jiný, každý má jiné potíže kromě boreliózy, které mohou léčbu komplikovat, a jiný imunitní systém, takže reagují na nákazu i na léčbu každý jinak. K této nemoci je třeba přistupovat vysoce individuálně a pacienta léčit až do vymizení všech příznaků bez ohledu na to, jak dlouho to trvá, a raději o pár týdnů déle, protože borrelie mají unikátní dlouhý životní cyklus a rozmnožují se v porovnání s jinými bakteriemi velmi pomalu. I po podané léčbě je třeba pacienta sledovat, nejen jeho potíže, ale i vývoj tvorby protilátek v krvi. To dnes zajistí jen málokterý lékař. Ne každý praktický lékař rozumí výsledkům testů z laboratoře natolik, aby například věděl, který parametr co znamená (např. jednotlivé antigeny v testu Westernblot), který zůstává i po léčbě dlouho pozitivní a který naopak svědčí pro reaktivaci infekce. Co si zkrátka může dovolit neléčit a kdy zakročit. A především jakou léčbu zvolit. Z tohoto důvodu jsme vydali informační brožurku nejen pro lékaře, která je i ke stažení na našem webu.

Ale praktický lékař se musí orientovat v tolika diagnózách, že přece není možné chtít, aby každou z nich znal takhle podrobně.
Samozřejmě by bylo ideálním řešením, kdyby se problematických pacientů, kteří jsou i po letech neustálého krátkodobého přeléčování antibiotiky stále nemocní, ujali odborníci ze specializovaného zařízení pro léčbu boreliózy, jaká jsou například v sousedním Německu. Ale to je ještě hudba daleké budoucnosti... a vznik takovéhoto zařízení je také jeden z důležitých cílů našeho občanského sdružení.

Vraťme se ale k primární léčbě čerstvě nakaženého pacienta. V čem spočívá její úskalí?
Úspěšnost léčby lymské boreliózy je závislá na mnoha okolnostech. A jak jsem řekl, také včasnou a spolehlivou diagnózu provází mnoho specifických úskalí. Je to nejenom různorodost příznaků, ale i nespolehlivost a nízká záchytnost používaných testů, nehledě na jejich konečnou interpretaci. Hodně může ovlivnit sám pacient. Proto je důležité, aby byli lidé dobře informovaní a věděli, jak zabránit nákaze, příp. jak ji řešit. Pokud už na sobě přisáté klíště člověk objeví, měl by ho odstranit co nejdříve. Čím déle je přisáté, tím pravděpodobnější je přenos nákazy. Nejprve je třeba místo s klíštětem zakápnout jodovou desinfekcí, pak klíště jemně vyviklat pinzetou nebo speciální kartou, které jsou k dostání v lékárnách, a pak místo vpichu znovu důkladně vydezinfikovat. Následně je třeba toto místo sledovat, jestli se netvoří typická červenofialová skvrna. Ta se však může v některých případech objevit i kdekoliv jinde na těle nebo může být atypická. Od alergické reakce na klíště ji poznáte podle toho, že nemusí vzniknout ihned, ale často se tvoří i delší dobu po přisátí klíštěte, několik dnů až týdnů, vzácně i měsíců. Obvykle bývá větší než pět centimetrů, může mít i přes deset centimetrů v průměru a může trochu hřát a svědit. Nemusí mít vždy typický vybledlý střed, který se často udává jako spolehlivý popis erytému migrans. Při objevení skvrny už je jasné, že jde o boreliózu a je tedy nutné bezodkladně nasadit antibiotika. Lékař nemusí čekat na žádné další testy, protože protilátky se v krvi začnou tvořit až čtyři až šest týdnů po přenosu nákazy. Zato lze nemoc v této fázi ještě poměrně snadno léčit. Asi u poloviny nakažených, jak už jsem říkal, se však žádná skvrna neobjeví. Pak je třeba sledovat, zda se nějaký čas po klíštěti nedostaví podezřelé "chřipkové" příznaky v podobě zvýšené teploty, bolesti kloubů, svalů, hlavy, zimnice, malátnosti, celkové schvácenosti, příp. nadměrné únavy, a to i tehdy, kdy místo přisátí vypadá normálně. Pokud má člověk jakékoliv podezření, že k nákaze mohlo dojít, je třeba navštívit lékaře a zdůraznit mu souvislost potíží s klíštětem. A v této chvíli je důležité, aby byl lékař dostatečně informovaný a věděl, jak onemocnění léčit.

A ještě dovolte poslední otázku: jak rizika nákazy minimalizovat a jak se před klíšťaty chránit?
„Prevence je samozřejmě ze všeho nejdůležitější. Takže mohu všem jen doporučit, aby nebezpečí, které klíšťata bezesporu představují, nepodceňovali a důkladně vždy před jakýmkoliv pobytem v přírodě aplikovali na oděv i pokožku silné repelenty s dostatečným obsahem permethrinu, resp. deltamethrinu a vyhýbali se pohybu ve vysoké trávě a v listnatých křovinách s bohatým podrostem.

Autor: Milan Pilař