„Letos jsem tu už pošesté, protože mě dokumenty zajímají a každý rok na podzim tak vím, kde budu,“ potvrzuje Zuzka z Prahy, která na festival jezdí se svou partou pravidelně a těší se hlavně na film René od Heleny Třeštíkové. Jediný z čtyřčlenného hloučku mladých lidí, který je na festivalu poprvé, je Oskar. „Přijeli jsme před chvílí a zatím se tu rozkoukávám. Jihlavský festival mi byl doporučený a tak se moc těším,“ neskrývá své nadšení a zvědavost.
návštěvnice loňského festivalu v jedné z festivalových osvěžoven
Festival dokumentů je pro mnohé také příležitostí, jak si splnit novinářské a filmařské praxe v rámci školní výuky. „Jsem tu poprvé, protože se účastním workshopu tvůrčího psaní Critical View v rámci povinné výuky ve škole,“ odpovídá na otázku, proč přijel na festival, student Roman Hájek z Kladna. Zatím se mu festival líbí a těší se, že konečně v repríze uvidí zahajovací film Ivetka a hora.
Pro jiné je to příležitost prezentovat se svým filmem a možnost zkouknout filmy konkurentů. „Podílel jsem se na spolupráci filmu Sestra (uvedený v pátek 24. 10 ve 23.00) a vlastně proto jsem tady. A jinak si festival užívám tím, že se dívám na filmy,“ vysvětluje spolutvůrce filmu Oskar Lehar z Prahy.
Dvanáctý ročník ojedinělého festivalu u nás se stává stále populárnější, ale některým návštěvníkům chybí jeho komornější a méně pompézní ráz. „Atmosféra festivalu je velmi dobrá, ale přijde mi, že to bývávalo lepší,“ říká Alena z Vyškova a její kamarádka Míla Skácelová ze Švábenice přitakává: „Také se tu necítím tak dobře jako dříve, je tu více lidí, je to organizovanější a světovější. Je dobré, že kino Dukla má dva sály, ale chybí mi tu starý manželský pár, kterým jsme říkaly Párkovi. Prodávali párky a turka a byli nejlepší, letos jsme je tu zatím nepotkaly.“ I přes tyto výhrady se obě shodují, že jde o jediný festival, kde lze zhlédnout zajímavé dokumenty. Nakonec je mrzí, že sem letos přijely jenom na dva dny.
Autor: Jana Kodysová
