Sekce Člověk revoltující se věnuje především revoltě proti absurdním okolnostem, které maří naše životy. Celou sekci vystihuje citát francouzského existencialisty Alberta Camuse: „Revoltuji, proto jsme.“ Už od 10.00 se diváci mohou zajít podívat do sálu DiOD na španělský snímek Miluji tě, potřebuji tě, respektuji tě, jenž vypráví o finanční krizi z roku 2008 a jejích dopadech na dnešní španělskou společnost. Film může sloužit jako návod pro profesionální demonstranty. Ze Španělska se ve 12.00 vrátíme na území České republiky, kde Apolena Rychlíková natočila dokument s názvem Padá vláda, něco si přej. Aktivizační dokumentární sonda je bilancí výboje protivládních hnutí a skupin na jaře roku 2012. Z rozhovorů s aktéry demonstrací, při obnažování jejich názorů a občanských postojů, vyvstává základní nemožnost dialogu. Jako třetí snímek z této sekce bude v DiODu uveden antifašistický snímek 168>81, ve kterém uvidíte nejen dvacet let boje s neonacisty, rasisty a fašisty, ale také omezené možnosti antifašistického hnutí. Film je ale točili samotní antifašisté a nelze jej tedy brát jako zcela objektivní záznam skutečnosti.
Druhá významné sekce nedělního dne nazvané Ztracené stopy FAMU a FAMU uvádí. Nejprve budou uvedeny v Malém sále DKO snímky mladých tvůrců z pražské FAMU, na které navážou jejich dávní předchůdci, jež upadli v zapomnění. Cílem sekcí je tedy ukázat nejen novou tvorbu mladých českých dokumentaristů, ale také připomenout ty, kteří se po studiu vydali jiným směrem.
Závěr festivalu bude patřit Evě Lustigové, dceři jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů druhé poloviny dvacátého století. Eva Lustigová od osmdesátin svého otce v roce 2006 zaznamenávala na kameru jejich společné rozhovory. Autor děl jako Démanty noci či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou vzpomínal na své dětství, které poznamenal holocaust, ale i na další okamžiky svého života. Kromě toho však vtipně reflektoval i současnost, kterou vnímal velmi svěže. Dokument neaspiruje na to být životopisným záznamem, mnohem důležitější je osobnost spisovatele, jenž se ani na sklonku života nestává sentimentálním a lítostivým.
Autor: Lukáš Zelený
